Gilligan ve skutečnosti barevnou paletu pro Mexiko ukradl Martě Ferencové šestnáct let předtím, než se její sofistikovaný a komplexní magnum opus dostal do kin, takhle světový jsme...

A pak vám v kině před filmem pustí [url=https://www.youtube.com/watch?v=3lE97dGgOuU]ukázku [/url]prosincové řachandy s Langošem, která se podle gradingu odehrává v Mexiku mezi kartely [spoiler](neodehrává :)[/spoiler]

U mě dobrý jsem viděl teď po strašně dlouhé době a zrovna u něj jsem si říkal, že je to skoro Hřebejk, nebýt toho kýčovitého filtru do žluta. Aź mě nakonec zaskočilo, že je to Hřebejk.*:D* Jako úplně všechno, pokud je něco použito na sílu, nebo se to tam plácne, protože někdo může, nikdy to nedělá dobrotu. Ta hranice mezi trademarkem, jako je u Baye přesaturovaná oranžová a modrá, je extrémně tenká a ne vždy ani ta nálepka trademarku velké části diváků nepomůže (Snyder? ). Tak jako tak, Gonzi se snaží říct, že máš nějaké všeobecně používané vzorce, které jsou univerzálně líbivé. Modrá dohromady s oranžovou k tomu patří, podobně jako hnědožlutá. D"ležité je to slůvko "univerzální", protože tohle není "nešvar" několika posledních let, ale prakticky od nástupu barvy. Těch posledních patnáct dvacet let je to víc cítit, neb je mnohem snadnější tohohle dosáhnout (postprodukce, digitál). Ale ve velkém je používali Spielberg, Scott a řada jiných už dávno předtím.

Hele, já to chápu, tu přirozenost, západ, východ Slunce, lidské vnímání blabla a tak dále, ale prostě je toho moc, ten look nevypadá ve výsledku normálně, když má prostě v dané scéně postava zelenomodrý svetr, zelenomodrý hrnek na kafe, stůl je dřevěný do oranžova, k tomu svítí lampička oranžovoučkým světýlkem, bodovky, tapeta na zdi je taky v odstínu té zeleno-modré, vůbec ty interiéry nepůsobí přirozeně, jakože náhodné interiéry lidí z domů, bytů, je to vždycky do mrtě vypiplaný set úplně podle té palety, působí to uměle, sterilně, na rozdíl od toho, jak to má vlastně působit přirozeně. Tohle mi vadí. S tvůrčím záměrem samozřejmě souhlas. U toho odkazu na Amélii mě napadlo U mě dobrý, tam mi to ale, jakožto hřejivá vzpomínka na devadesátky, ani nijak nevadí.

Yep, souhlas *:+*

Mimochodem - čím sem starší, tím víc dokážu ocenit, že někdo něco dokáže natočit "obyčejně". Přirozená teplota barev, odpolední záběrování (středně dlouhé stíny), přehledná mizanscéna, její pohyb a hloubka a stabilní kamera bez nadužívání jejího pohybu za každou cenu. Když vidím něco, co v každém druhém záběru má malou dof, ob záběr se to třese, je to komplet točené proti zapadajícímu sluníčku... Inu, pak poznám, že je to pro někoho "poprvé"...*:D**8)*

To je všechno samozřejmě pravda, ale když to všechno vypadá jak přes kopírák, pak je někde problém. Ale souhlas, že to není ten největší problém.*:)* ... Osobně mi na levné produkci nejvíc vadí přesvícení. Všechno z toho řve "studio, prvá dobrá, tři záběry naráz!" Stínokresba nula a když vidím, co běží u těch Nováků, je mi až stydno, že jdu kolem té televize a vidím to.*?)*

To už je trend delší dobu, i ve filmech https://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/OrangeBlueContrast https://colormetrix.com/blog/oranges-blues-prevalent-movie-industry/

Modrozeleno.. oranzova? To nevim, co mi ale vadi je ten extremne vyzehleny digitalni look ksichtů, a do zblblnuti rozmazane pozadi... pred 10 lety to bylo chvilku cool, ted to pouzivaji i ty nejlevnejsi produkce se snahou byt "profi"... a aby zamaskovali tu LED stenu

Jsem jediný, komu vadí přehnané používání ladění barev do modrozelena-oranžova? V seriálech, filmech, reklamách. Je to jak mor. Všichni jedou podle příručky. Žádná invence. Kdo se přidá? *:D* Palec nahoru: vadí / Palec dolů: nevadí

Ja k tomu fakt doporucuji videa tohodle tvurce [url=https://youtu.be/OwELHiCsUPk?si=54ZtZPCHac9Mj3ai]1[/url] [url=https://youtu.be/GdYAYgbf5Uc?si=7of_K70puBFXo2J5]2[/url] [url=https://youtu.be/YdJN1dgBJcY?si=uU23BZbVyH0YRW8T]3[/url] [url=https://youtu.be/mXdu8gkNLTk?si=nI2A3MT_lN2vU9A1]4[/url]. Bohuzel se zda, ze i situace na US hranicich je produkt ty absurdni politizace snad naprosto vseho, ktera zacala v druhe pulce 2010s. A celkove jejich pristup k policii, kriminalite (ve state New York to uz tak zvedli, ze i 18ti lety je posuzovan jako dite *:))*).

Já se jim vůbec nedivím. Plnohodnotná válka proti drogovým kartelům je v pořádku. Samozřejmě v součinnosti s Mexikem. *8)*

[b]Spasitel - Andy Weir[/b] Velmi dobrá a zábavná kniha, kterou jsem si moc užil. Dost jsem si oblíbil spisovatele Andyho Weira, protože umí psát zábavně a napínavě. Četl jsem a poslouchal Marťana, poslouchal jsem Artemis, a moc se mi obě knihy líbili. A totéž mohu říci i o Spasitelovi. Weir si našel svůj styl, který vypiloval k dokonalosti a v každé další knize ho posouvá dál a dál. Někdo s tím bude mít problém, jelikož Weir staví na stejných základech a prakticky se opakuje (dělají to všichni velký spisovatele), ale já s tím zatím problém nemám. Je to dáno tím, že to, co Weir píše je zábavné, hravé, napínavé a umí to skvěle zaháčkovat. Já jako čtenář jsem otáčel jednu stránku za druhou a těšil, co se bude dít dál a čím mě Weir překvapí. Fyzika, chemie, astrologie, biologie a další vědy nejsou moje silné stránky, naštěstí to Weir popisuje, co nejjednodušeji, takže se v tom čtenář tolik neztrácí a nepůsobí to jako nudná hodina ve škole. Weir má úžasný talent na psaní hlavních hrdinů. Sice jsou to chodíce učebnice, ale jsou napsaný natolik sympaticky, že jim fandíme od začátku až do konce a prožíváme s nimi jejich dobrodružství. Hlavní hrdina Grace je moc dobře napsaný, ale popravdě není tou nejzajímavější postavou. Tou je Rocky, který je prostě parádně napsanou postavou, co obohatila děj a dodala mu ty správné emoce. Osobně jsem si hodně oblíbil postavu Strattové, která jedná chladně a pragmaticky, aby zachránila svět za jakoukoliv cenu. Kniha se čte moc dobře, má skvělé tempo, krásně graduje, a jak už jsem psal, nutí čtenář otáčet jednu stránku za druhou. Jediné, co mi výrazněji nesedlo, ale je to typické pro Weirovu tvorbu je opakovaní problémů. Jeden se vyřeší, přijde další, ten se vyřeší, přijdou dva atd. Občas to pak působí opakujícím dojmem. Ale to jediná větší výtka, kterou ke knize mám. Spasitel je opravdu moc dobrá a zábavná kniha, kterou mohu doporučit. [b]8,5/10[/b]

Tak to by tě mohlo zajímat [url=https://cloud.trueweb.cz/index.php/s/vEU4n0kP0VME32G]tohle[/url]. Je to převyprávění Berena a Lúthien do formy a rozsahu blížící se Pánu Prstenů. Napsala to po přelomu milénia ukrajinská holčina jménem Olga Briljeva a v Russku to kdysi dokonce oficielně vyšlo a prodávalo se v knihkupectvích, protože fuck you, western copyright *8)**:D* Je to dobrý. Jakože velmi, VELMI dobrý. Já si Tolkiena extrémně považuju a většinou fanfikce docela dost pohrdám. Rusofonní fandom má prý nicméně pro takovýhle serióznější díla, aspirující na vyšší kvality, termín "apokryfa", aby je odlišil od...eh, řekněme tradiční fanfikce spočívající převážně ve shippování, desítkách variant toho, jak holka spadne v noci do Středozemě a přidá se ke Společenstvu a podobně *:))* Autorka si zjevně Tolkiena taky velmi považuje, i když zároveň hodně čerpá z předchozích apokryf jako třeba Černá kniha Ardy, jestli jsi o tom někdy slyšel. A taky vložila do příběhu [i]masivní[/i] subplot týkající se Sauronovy invaze do Hithlumu a povstání v okupovaném Dorthonionu. Čili není to "O Berenovi a Lúthien", ale "O Berenovi o Lúthien, jak se to nestalo, ale stát mohlo" *:D*. Chytře využívá bílý plochy na Tolkienově tapestrii (Morgothovi sloužilo hodně lidí, proč? co byli vlastně zač?), dodává příběhu plastičnost a emoce a zároveň se jí většinou daří vyhýbat laciný fanservice. Určitě to není bezchybný, holčině nebylo ani třicet, když to vydala. Ale je to zatraceně působivý a osobně jsem nadšenej z toho, k jak krásnýmu a přirozeně působícímu výsledku se tu proplétá slovanská a (severo)západní vyprávěcí tradice. Ty termíny jsem si teď vymyslel, ale snad je poznat, co tím míním *:D*. Poprvý jsem se o tom doslechl před skoro deseti lety na stránkách členky českýho Tolkienovskýho fandomu, která ten monstrózní text výborně přeložila z ruštiny. Za ty roky jsem to přečetl několikrát a kromě toho, že si Briljevy verze našla postupně cestu do mýho osobního kánonu, zpracoval jsem její překlad do e-book formátu (viz odkaz na začátku) a pro osobní potřebu dokonce do podoby fyzický knížky (spíš pořádný bichle, je to skoro 800 stran!) kterou teď, naprosto unikátní, mám v knihovně ve výborný společnosti původních profesorových děl *8)*

*:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D**:D*