Tak to naprosto chápu! 

Díky. Neber si to prosím osobně, ale nechci žádnou lítost. Lítost jenom rozdírá rány a vede k sebelítosti, jinými slovy lítost je absolutně k ničemu. Jediné, co s tím kromě možné léčby můžu dělat, je s tím se vyrovnat. Musím v životě dál fungovat a přicházet na stále nové myšlenky. Ani o tom nechci ve svém nejbližším okolí mluvit, ta záplava lítostivých slov by byla horší než tyhle různé nemoci. Mám teď v květnu a červnu několik důležitých akcí a nechci, aby tahle nová diagnóza byla na mě poznat.

Moc děkuji všem za odpovědi! *:+* Můj tip by byla nepřekonaná (přinejmenším jím samým) románová prvotina Nicka Hornbyho [b]High Fidelity[/b], pro mě ještě stále poměrně bezkonkurenční vhled do duše "moderního" (OK, vyšlo to v roce 1995...*:D*) muže třicátníka, trávicího své dny diskusemi o popkultuře -  z nějakého důvodu mi přišlo, že by si tu mnozí k těm protagonistům dokázali najít vztah... *;)* Hlavně je to ale vážně dobře napsané, zjevně do značné míry odžité a plné pronikavých postřehů a životních pravd podaných tím nejstravitelnějším možným způsobem *:+* P.S. Vyšlo kdysi i česky, jako Všechny moje lásky, ale ten překlad neznám, a nemohu tudíž s klidným svědomím doporučit...

Achjo, to je mi fakt líto. Byť to bude znít otřepaně - Drž se! 

Může být *:+* ale to si představuji ve zcela volné formě, ať si každý sám vybere knihu a po přečtení sepíše dojmy. Jestli by se to zadávalo do nějaké tabulky, aby se ostatni inspirovali nebo jen měli přehled, to už je na domluvě. 

Tak za ně by to byl Obchodník se smrtí od Hugh Laurieho. *8)* Nevím co to je, ale pro mě to ta knížka má. Hrozně mi to sedlo a už jsem se k tomu za těch X let vrátil několikrát. 

Drž se. Je mi líto čím si procházíš a zvládáš to dost dobře. Máš v tomto ohledu můj obdiv. 

Uff, drz sa!

Dungeon crawler Carl. Je to zatiaľ dosť under the radar a mal som to vo wish liste asi pol roka kým som tomu dal šancu, keďže je to úplne mimo toho čo čítam/počúvam.

Takže další "zábava"  s očima. Vidím zkresleně a rovné nápisy ve vlnách. Takže např. titulky u filmů jsou pro mě totálně nečitelné stejně jako souvislé romány. Dnešní oční vyšetření ukázalo, že příčinou je otevřená oční membrána v centru očního vidění. Lékem jsou injekce přímo do oka. Zatím třikrát jedna za měsíc. Dostal jsem další oční kapky, k nim ještě prášky na oči. Doktorka mi vysvětlila, že tohle postihuje hlavně staré hlavě, z mladších lidí to mají především silně krátkozrací jako já. Holt je mi souzeno prožít si úplně všechno. Je to život. 

Rozumím a určitě souhlasím, že to vůbec není jednoduché - jen ještě tedy zopakuji/upřesním, že jsem se právě ani neptal na nejlepší knihu, co jste kdy četli, ale na to, kterou jednu byste doporučili specificky tady MZákům, jak jste je měli možnost poznat... *:+*

Jestli jednu, tak fakt Kingovo To... Samozřejmě mimo klasiku, co by fakt měl číst každý...

Podpisujem To a kludne tych stranok moze byt aj ovela viac*;)*

Vybrat nějakou knihu je neskutečně náročný úkol, protože každý z nás bude preferovat jiný žánr, styl a téma. Za sebe uvedu pár knih, které možná nejsou nejlepší knihy, co jsem v životě četl ale mají pro mě velký význam.  Harry Potter - díky těmto knihám jsem začal číst a je to skvělé dobrodružství které je komplexní  Pýcha a předsudek - úžasně napsaná romantika Pravidla moštárny - krásný lidský příběh  Bouře mečů - vrchol Martinovi tvorby a ukázka geniálního psaní TO - mistrovské dílo, u kterého bych klidně četl i o pět stránek navíc Z pekla - komiks od mistra Alana Moore. Jeden z nejlepších a nejsilnějších komiksů jaký jsem kdy četl. Při čtení odkazů a bonusů pochopíte proč je Moore tak geniální vypravěč. 

Stoparov sprievodca galaxiou - jednoducho genialne a potom pekne pokracovat dalsimi dielmi

[i]Marťana[/i] od Andyho Weira, protože to je zábavné, naučné, a lepší než film (to není ultra hate, je to pořád dost povedená adapatace, jen prostě ta kniha je natolik geniální a originální, že to asi lépe udělat nešlo) ... Jo, a [i]Daisy Jones & The Six[/i] od Taylor Jenkins Reid. Tady to možná bude specifičtější, ale mě ten nápad "mockumentary" rozhovorů, které mapují existenci vymyšlené kapely alá Fleetwood Mac, přijde prostě geniální a fantasticky zpracovaný. Jo, a prej z toho taky vznikl dobrej seroš, co jsem neviděl, ale očekávám stejnou situaci jako u výše zmíněného...

Zatmívačka je pecka. 

Romaina Rollanda si asi lidé spíš vybaví s jeho románem „Petr a Lucie“, ale mně po letech nejvíc utkvěl v hlavě jeho další kus „Dobrý člověk ještě žije". Ano, normálně by mě to možná děsilo už názvem, ale podíváme se do Burgundska za vlády Ludvíka XIII., za jedním svérázným truhlářem, jak zvládá mor, nezdary v práci i v osobním životě. Jednak to mám spojené s tím, že jsem to předčítal tehdy jedný holce, co ležela marod - což se ukázalo jako kravina, hrdině říct, že aspoň pro zlepšení dne, každej večer sednu po práci k telefonu a načtu kapitolu jako audio, protože jak je to román z roku 1919 a Rolland píše košatě, nebyla to moudrá volba, když to souvětí má někdy i skoro půl strany. A když už člověka tohle napadne, nechce za každou větou dělat to táhlé „Eeee“. Ale když se někdo zeptá takhle na knihu, jako první se mi poslední roky vybaví právě ten truhlář Colas. Jinak jsem aktuálně dočetl trilogii o Opičím vrahovi od J. D. Barkera a ani jsem to sem jako tip neházel, protože když se na to podívám z celku tří knih, mluvil bych o tom jako o seriálu, kde pro souvislost se musíte prokousat dvěmi knihami a třeba ta druhá část druhé, to se čte samo *:D* Je to jako nakoukat všechny ty variace na Sedm atd. a naházet je do hrnce. Nakonec jsem rád, že jsem to četl, protože po tom Barkerovic grafomanství to do sebe hezky zapadlo, ale každé bych dal 3/5. Teď mám na stolku Legendy, z Golden dogu od Oldřicha Suchého a Zatmívačku od Brubakera.

Já bych asi řekl Hrabě Monte Christo. Hlavně první půlka je fantastická.