Zpočátku pocity trochu rozporuplný, stejně jako verbstovi mi zvuk přišel až přepálenej a navíc mě trochu rozladilo, že Zimmer několik minut mluvil o Crimson Tide, ale sotva se do toho pustili a dostavily se zimomriavky, tak to překlopili do trapných Angels & Demons.
Další "velký" filmy už ale dostaly náležitej prostor a jednotlivý monstrózní medley Zimmer krásně prokládal buď příběhama "ze zákulisí", představováním jednotlivých hudebníků, nebo jednohubkama typu Chevaliers de Sangreal. Druhá polovina pak vygradovala v neskutečnou jízdu - od Man of Steel, přes The Thin Red Line, epileptickou The Electro Suite až k drtivýmu závěru The Dark Knight/Interstellar. A rozloučení s Inception, potažmo skladbou Time byla už dokonalost sama.
Když jsme se o té tour při nákupu lístků bavili s kámošem, přišlo nám divný, že takovou "vážnou" věc cpou do sportovních hal. Po včerejším takřka "rockovém" zážitku jsem tuhle úvahu musel trochu přehodnotit.
Neodpustím si povzdech, že se opět a znovu potvrdila moje zkušenost, že podobný akce by se měly pořádat někde v zapadákově na konci republiky, kam by se sjeli jen ty lidi, který to opravdu zajímá a jsou ochotní tomu věnovat náležitej čas a pozornost. Fakt bych se obešel bez skupiny dementů, kteří jdou na koncert jenom proto, že to mají zrovna u rypáku, a ostatním pak kazí zážitek koukáním do mobilů nebo hromadným opouštěním sálu v tom nejlepším, protože jim odjíždí metro. O lidech, které přídavek zastihl zrovna na odchodu, takže se otočili a finální set odestáli na schodech, ani nemluvě - to už je vůči vystupujícím fakt zhovadilost.
), stejně tak na konto nového nepřátelského kmene nepadne v podstatě ani slovo, návštěva je využita jen k efektní akční sekvenci, mytologie okolo Eywy a nabytých super schopností Weaver je zase poodhalena jen o malý kousek, jsou jen nepodstatnou zastávkou na cestě a , se samozřejmě nekoná ani náznakem.