(není to myšleno vyloženě doslova)
Pointa je, že hlavní story beats se nestanou ve hře. Hráč nemůže zachránit Sáru na začátku jedničky. Hráč se vždy jen pasivně dívá na celou scénu.
V takovém Spec Ops, které je také vesměs lineární, většinu věcí přímo hráč dělá. Některé sice nejdou neudělat nejde nevypustit fosfor, ale většinu hráčů to v danou chvíli ani nenapadne a u jiných je vyloženě možnost např. střelby do lidí kolem tvých spoutaných kumpánů, což většina hráčů automaticky udělá, i když šlo jen střílet do vzduchu. A když to uděláš, i když vlastně nemusíš, tak je to extrémně silné. Tak prožíváš tvé rozhodnutí a jeho důsledky.
tldr: Jsem to ale zmrd, že jsem se rozhodl chladnokrevně zastřelit Marlene, vs Joel je ale zmrd, že to udělal. To je prostě nesrovnatelné.
reaguje na:
connor
|
reagují:
connor
|
reagovat
|

(to není zase tak výjimečný, hodně jsem nad tím přemýšlel třeba u toho novýho druhýho Wolfensteina, ale v TLoU je ten gameplay fakt jen vata). Přechod do TV mi přijde jako naprosto logická volba.