Náhodou nejkratší průchod W3 mám za nějakých 16 hodin nonstop, to za víkend dorazíš *:))* Bohužel začínám chápat lidi co ve hrách takhle proběhnou jen hlavní linkou a hned jdou na další. Mě to nedá, mám ty dlouhé komplexní hry rád a chci pak jít do co největšího detailu (pokud za to stojí, ne jak u Assassins Creedů). Ale irl život se pořád nějak plete do cesty... a nejsem tak hardcore abych na hraní vyplácal dovolenou jako mnozí, když můžu vypadnout někam za humna. No dobře u Cyberpunku jsem to udělal *:D*

Dobra "games-live" debata. Mensi postreh, spise dalsi vzorek do analyzy "jak to (ne)stihat"... Hry miluji, od malicka kojeny s gamepadem v ruce (SNES forever, pac dodnes aspon jendou za cas vytahuji SNES mini a rubu Street Fightera II nebo Super Mario World) a nasledne uz jen PC. Neni nad to klasicke "jeste jedno kolo" a jdu spat. Ty vole uz je 6 rano? to je skoda spat, jedeme dal... Ale pak prijde takovy ten "hajzl" zivot, co stipne vsechen cas.. na hrani teda. Aktualni stav, dve holky, jeden retrivr a kralik. A barak. Cize cas mame vsichni stejny, jen ho kazdy "per-pertes" sypeme jinam. Proto vzdy s brekem ctu vase diskuze, ktere temer u kazde druhe hry, chte nechte konci u Wiedźmina III. Ano, genialni dilo, prvni dila jsme dojel 2x (neutral a veverky), dvojku 2x (tak stejne). Obe na hard. Pak prisla 3 a ja po cca 5 letech dojel asi "30%"? Tedy cast, dky osvobodite Marigolda, tam jsme mel nahranych 100h a konec. Od unora 2019 cekam na cas kdy budu pokracovat. V praci a vsude kde chodim do me jebou, jak muzu zit, ze jsme to nedohral. JE to desne. Porad si rikam vecer, ted to spustim, ale... jak jsme vedli X-krat debatu (zdruv Gonzi), tak WIII neni hra, kteoru jde hrat jen hodku - dve a vlastne ji ani nechcete hrat jen dve hodky. A na to prave diky tomu vsemu neni cas. Chodim spat pozde jako vy (12 - 1 cca), vstavam do rachoty po 5, ale vecer proste clovek po celodenni sichte na PC je rad, ze muze obcas jen poslouchat hudbu, pustit neco z nekonecneho seznamu serialu a filmu (ted napr. dojizdim veci z 2024 pocatk uroku a treba takovy Shogun teprve ceka) nebo sednout ke knize a na kompa nema pomysleni, byt ho ten Geralt uz strasi i ve dne... Takze tak, proste v hlave by clovek hrat porad, ale ten cas je boj, ktery bud odserou hry, nebo rodina ci jine konciky. Jak nekdo pise nize, tak i cviceni, behani a spousta jinych "free" veci sla davno do hajzlu a chodim jim jednou rocne pripijet na virtualni pomnik... A vlastne diky odstehovani z rodne hroudy udrzuji aspon tel-pokec s kamosem, ktery mi k vanocum poslal pozvanku na It Takes Two... Krome toho, ze je to super prilezitost jak s kamosem "popit", tak jsem diky tomu ospravedlnil ten "utek" od rodiny a dohrali jsme to behem 1,5 mesice. Fenomenalni zalezitost a tesim se na vanoceni darek Spit Fiction *8)* Ciez tolik k tomu casu, kdo muze, hrejte a uzivejte i za nas nehrace, kteri nemaji cas a jsou radi pak za vase prestrelky v diskuzi *:+* 

Dream …

Nechce se mnou běhat a někdy mě nutí do hraní *:D*

Dobrá, zatím vidím samá pozitiva, mít za manželku hráčku. Jsou tam i nějaká negativa? *:D*

BTW dnes Games tiscali převzala jako šéfredaktorka Šárka.

No, předně nemáme zatím bohužel děti. Dál je manželka hráčka, takže jsme schopní strávit víkend u her, podobně jako teď u Split Fiction a na střídání jsme hráli Astro Bota. Případně ona hraje na Switchi nebo PC a já na PSku.u  A u her mam spíš období a výjimečně se na něco tak těším, že u toho trávím většinu času. Naposledy Ender Magnolia, ale to jsem byl nemocný a letos mě napadá snad jen Indiana Jones a když vyjde GTA VI, kde se s ženou budeme střídat podle misí. Jinak třeba Dead Space hraju už 3 měsíce a u GTA V jsem dohrál základní příběh, vedlejší úkoly pro dané postavy a už v tom světě nemám potřebu trávit zbytečný čas a hledat každý kousek vesmírné lodi nebo skokánek. A mám raději lineární hry, otevřený svět musí být fakt něčím výjimečný, abych do něj vstoupil s tim, že mu věnuju většinu času a to byl třeba Zaklínač nebo Horizon oba díly. Takové Kingdome Come tam nezapadá ani náznakem. A pak jsou tady lásky na celý život, které jsem schopný hrát víckrát - TLoU oba díly, které jsem dohrál 2x a brzy padnou potřetí. Ale kdybych si měl vybrat seriál/film/sport nebo hry, tak hry jsou na posledním místě, už jen kvůli tomu, ze narozdíl od těch předchozích se to může těžce zvrtnout a místo hodiny u toho trávím 3 a z toho 2 zabíjením nějakého zas.aneho bosse.

Brutus no. 😁 Já třeba, když bylo malý 5, jsem hrál Bloodborne a ona si mezitím kreslila apod a sama si všimla, že mi to moc nejde a zničehonic zahlásila ,,vždyť ty tam furt umíráš" 🤣 V průběhu let jsem pochopil, že to bylo nejen vtipný, ale pro ní šlo i o "core-memory", protože když něco hrajeme spolu teď a je to těžký (Spyro, Unravel 2, Astro Bots), tak kolikrát sama řekne ,,ach jo, to je těžší než Bloodborne" 😄

RPG jsou celoživotní láska, takže i když už na ně není tolik času jako dřív jich pořád kupuju hodně - a pak se stane že mě buď nechytnou, a pak mi shnijí na disku na dalších několik let než se jimi prokoušu (aktuálně mi tu zahnívá Ghost of Tsushima, Mass Effect trilogy, Starfield, BG3, Pentiment, Stalker 2), no a nebo mě chytnou... a pak prostě nespím (*:(**:-*). To je těch od začátku roku asi 200 hodin v RDR2 (do 100% už mi chybí jen ten debilní gambling). Pak mi udělá takovou smutnou radost když vyjde RPG které je relativně krátké, jako teď Avowed, na to se dost těším. Btw Death Stranding jsem dostal v nějaké akci, ale pořád jsem ho nespustil právě kvůli obavám z toho že je jak jsem slyšel dost dlouhé.

Já děti taky, bohužel, nemám. Ale stejně dám raději ve volném čase přednost filmu/seriálu/youtube o filmech a seriálech, než že bych se ponořil do nějaké hry. Plus 4x týdně cvičím, což zabije 4x2,5h včetně cesty a mám psa. + to možná to bude i tím, že jsem sice strávil deseti tisíce hodin hraním, ale v podstatě jsem skoro nic nikdy nedohrál. *:D* Za posledních 10 let možná nějaký ten Trine. BTW na mobilu mam už x let Dots a Skoky do vody, na těch pár letů do roku to stači.

"Disco Elysium s malou na klíně s tím že ji budu vysvětlovat, co dělám" Takhle hardcore způsobem v dítěti vytvářet celoživotní traumata, to jsem ještě neviděl, tleskám! *:D*

Z logiky věci tihle lidé děti pravděpodobně mít nebudou, pokud se samozřejmě jejich pohled kvůli něčemu nezmění. Je to teda z jejich úhlu asi stejně na facku jako kecy té druhé skupiny, kterou slyšíš o sobectví mluvit mnohem častěji (když dítě někdo nechce) nebo takové to tradiční "kdy už budeme mít vnoučata", "pokoušíte se o děti?" apod. tlačenky.

Těch dost lidí o tom může začít kázat, až sami nějaký děti mít budou. Jinak je takovej odsudek na výsměch/facku/obojí *8)*

K Vánocům jsem pořídil nejprve Robocopa v nějaký výprodeji, pak Cyberpunk a Astrobota. Že si udělám radost a po čase něco zahraju. Ty poslední dva jsou ještě v celofánu, protože jsem se k tomu nedostal. Když mám chvilku, místo mobilu šáhnu po takový tý retro kapesní konzoli a na pár minut si něco dám. Před cca měsícem jsem se prvně dokopal ke Steamu, pobral pár her, rozehrál prvního Paynea a ... poslední dva tejdny si tohle „zakázal“ a když mám večer chvíli, sedim u DaVinci Resolve a učim se.

Děti jsou super i zlo zároveň. Například loni jsem na kole najel jen 500 km a z toho 250 do práce a z práce. Předtím to bylo ročně kolem 2500 km. Doufam, že ji letos chytne MacRide, který už mám na biku. A do kina už taky skoro nechodím, protože raději trávím čas s Aničkou. 

Neřekl bych, že je to něco sobeckého. Neexistujícím dětem je jejich neexistence jedno a navíc, budoucnost zrovna teď moc růžově nevypadá... Asi by se i proto našlo dost lidí (včetně mnoha dětí, protože nikdo si sve narození nemůže naneštěstí vybrat, že jo), kteří by sobectvím nazvali právě opak.