reaguje na:
(=LIFTY=)
The legacy lives on!
|
reagovat
|

|
reagují:
do_Od
|
reagovat
|

|
reagovat
|
|
reagují:
Godlike
|
reagovat
|
|
reagovat
|

|
reagovat
|
|
reagují:
FallenMaia
|
reagovat
|
|
reagovat
|
|
reagují:
do_Od
|
reagovat
|
] and we say, “in order to get to the next episode, you must do this…” Right? That’s advancing the medium. That’s what we’re doing. It’s like, great, so in order to get to the next page of Gone With the Wind I have to play with a spreadsheet, and then you get the next chapter. [
]" 
|
reagovat
|
Naskočil jsem na tempo a propadl jsem tomu jako asi žádné jiné hře. Právě ta pomalost a fakt, že na všechno je animace, každou činnost vidíš, spolu s hromadou mechanik té hry, strašně vtáhne do toho světa, který jednoduše žije. Zažral jsem se do toho strašně, ale fakt nesmíš chtít, aby tě to příběhově furt někam táhlo. Je to prostě slowburn, kde větší částí "příběhu" je život na divokém západě s obstaráváním jídla a peněz, aby gang mohl fungovat. Přesto hra nabízí několik velkých filmových momentů a ke konci graduje neskutečně. A to díky tomu, že jsi s Arthurem opravdu žil se vším všudy. Strašně silné to bylo. A když jsem potom zapnul druhý Horizon, byl jsem úplně na nervy, jak se Aloy nebo záporáci pohybují šíleně nerealisticky a strašně mě to vytrhává, protože jsem si tak zvykl na postavu, která opravdu je z masa a kostí. No takže chci říct, že bylo těžké se do RDR2 dostat a teď je stejně těžké se od něj oprostit 
|
reagovat
|

|
reagovat
|