Flight or Fight

Já mám taky 6/10 *8)* Atmosféra i postavy super, ale jinak mě to svým příběhem nijak neodvařilo. Bohužel, naděje byla. 

Sulas, VVitch je sklamanie, Northmanovi neziaha ani po zakrvavenu achilovku

Chtěl bych vidět realistický film ve kterém nábožensky fanatičtí osadníci v Nové Anglii žijí opuštění v lesích a vidí ďábla za každým pařezem, až je paranoia obrátí proti sobě v absolutní psychologickém teroru. Ale to není tento film. Tady všechno tajemno vychází z nadpřirozených jevů, v závěru dotažených až do poněkud směšné doslovnosti, a to pak veškeré ponoření do psychiky lidí pomatených náboženskými doktrínami vyloženě rozbíjí a příběh pozbývá smyslu. Atmosféra je přitom luxusní, Eggers už ve své prvotině ukazoval že na to je mistr a obrazy, které servíruje z klaustrofobního prostředí opuštěné chatrče a strašidelných lesů kolem, jsou nádherné, příslib mnoha zajímavějších filmů se kterými přišel potom. 6/10

Ja na ňu stále myslím......to bolo proste tak strašne smutné.... https://youtu.be/-JA7xANgNMU?si=_m8jx_2qrSyPWWQG Zajtra na to pôjdem znova 

To zní fajn, díky za tip, tohle si dám. *:+*

Jasně, Franco Nero má blíž ke komparzistovi z Jesus Christ Superstar, než k míšenci jakéhokoli druhu, ale Jesus Christ tohle bylo náramné. Spaghetti western s prvky akčního, experimentálního, fantasy a muzikálového filmu? Alegorie, asynchronní střih, hudba založená na jednom songu, invenční kamerové úhly, ruční kamera, nadužívání slow-motion... tady je prostě všechno! Nechápu, jaktože jsem o tom nikdy neslyšel. This is CINEMA a dost možná jeden z prvních postmoderních filmů. *:+*

Aj dvojka je dost dobra. Akurat je to podobny level ako druhe celuste alebo druhe psycho. T.j. super zanrovka, ale origiibal je nadzanrova megapecka

Francouzskou spojku, rozhodně. Pepek si to zaslouží! Jinak by měla být na Disney+

Určitě Fénické spiknutí, není o čem. Teď vážně, koukej si tu Fracouzskou spojku šupem stáhnout.

Teď pojedem F, tam toho moc není.  Farinelli, Fénické spiknutí, Flight or Fight, nebo dohnat Francouzskou spojku, kterou sice nemám na disku, ale je to velký rest.

Hodně povedený menší film, který mi vykouzlil úsměv na tváři. Nic jsem si o filmu nezjišťoval, nevěděl jsem nic o ději, věděl jsem jen, že to má být komedie. A vám bych doporučil to samé. Nic si nezjišťovat, pustit si to, a nechat to na samotném filmu, jestli vám sedne nebo. Hodně příjemně mě překvapilo, že se film nesnaží divákovi zalíbit nebo mu nějak podlezajt. Prostě si jede své, a buď se na to naladíte a uvidíte moc hezký film, nebo vás to mine. Sám jsem si prvních dvacet minut říkal, že je to fajn, ale žádnou obří pecku jsem tam neviděl. A pak se to zlomí. Jakmile se příběh trochu rozjede je to o dost lepší podívaná. Následně se dostaneme postavám dost pod kůži, a najednou se přistihnete, že máte upřímný úsměv na tváři. A než se stačíte rozkoukat, tak je konec a vy jste dojatý a hodně spokojený. Režisér a scénárista v jedné osobě Adam Rehmeier dává do filmu srdíčko a je radost koukat na scény, které působí originálně, zábavně, autenticky a svěže. Režisér jede punkový styl a nebojí být sprostý, drzí, ale taky hezky dojemný. Kyle Gallner má skvěle napsanou roli a užívá si jí v každé scéně. Emily Skeggs neměla snadnou roli, přesto jí zvládla skvěle. Skeggs a Gallner májí skvělou chemii, parádně napsané dialogy, a jejich příběh je prostě fakt hezký. Jak už jsem se zmínil, největší problém je ta úvodní dvacetiminutovka, kdy se každý musí rozhodnout, jestli se mu film trefuje do noty nebo ne. Večeře po americku (Dinner in America) je hodně povedený a dobrý film, který si zaslouží, co nejvíce pozornosti, aby se k němu dostalo, co nejvíce diváků. PS: Má to hodně úderný soundtrack. [b]7,5-8/10[/b]

Soubor čtyř duchařských povídek (kwaidanů), které asi pro nikoho dnes nebudou ryze hororové, spíš pohádkové. Já jsem si při sledování třeba vzpomněl na pohádky od Hanse Christiana Andersena, na základce jsme je četli. První povídka pro mě byla trochu testem. Zaujala mě netypická hudba, ale přeci jen jsem se trochu ošíval, když si vezmu děj, na 40 minut úplně není. Pak začala druhá a ta pro mě byla nejlepší. Výtvarná kombinace malovaného zátiší, kdy se herci pohybují v kulisách v popředí dává vzpomenout i na naše starší pohádky, pořád je tu hra se zvukem a důraz na hudbu, tohle mě moc bavilo. U zbylých dvou bych opět něco zasýčkoval nad jejich stopáží. Hlavně u třetí, pořád se tu klade důraz na výtvarno, které je působivé, ale nakonec možná až moc na úkor příběhu (zas v rámci obsahu vs. na kolik vychází jeho stopáž). Na druhou stranu, je pro mě zajímavé, že v těchto příbězích nebývá trest v podobě smrti, to by pro potrestané bylo až moc „jednoduché“. Jsem rád, že jsem se k tomu díky Muelovi a filmové výzvě dostal, měl jsem to dlouho na seznamu třeba ještě spolu s Hausu. Teď mám chuť si koupit knižně pohádky od Andersena, případně zkusit takhle sehnat i Kwaidan.  PS: Zajímavá nezajímavost: existují tři verze, originál 183 min, o cca 20 minut krácená mezinárodní, kde nevyhodili žádnou povídku, ale zrychlili tempo a pak americká, kde film srazily vyseknutím právě té povídky, co mi přišla nejlepší, Ženy sněhu, na dvě hodiny.  

Hele, líbám ruce a u rodičů si dost vysoko šplhnu!!! *:D**:+**:+**:+* Edit: Díky i všem ostatním a neříkám, že mě nezahřálo u srdéčka, že to the Dakr Knight našel sám a AI zklamala na plné čáře. Nehledě na to, že si notně vymýšlela...*:D*

A víno! 

Snad to neopomene míče a melouny.