Velku rolu hra presítenosť. Máločo dokaže realne strhnuť a pritiahnut sustredenosť (nie pozornosť). Nevznika 200 filmov a serialov ročne ale 2000. Mas moznost dostat sa k veciam zz Brazilie a Indie, youtube/streaming, soc. siete bla bla. Ak sa z niecoho nestane viral, zapadne to do dvoch tyzdňov, kvalitne alebo nie. Mohli by Beatles MJ, či Queen mat rovnaky status ako maju keby pôsobili teraz. Nie. A nie je to tym, ze hudba je teraz horsia/lepsia.

ten úpadek je znacnej a nostalgie nehraje moc roli ptz ten pad kvality se nějak adaptoval a stal skoro standardem a dnešní filmy který sou sracky dostavaj obecně průměrný hodnocení jako 5/10 6/10 typu "jednohubka" "nečekejte zázraky a nebudete zklamani" "nenadchne ale neurazi" Nedavno sem si dal znovu Prince z Persie 2010 a to není žádná velká minulost. Tehdy v tom roce bych o filmu rozhodně neřekl že to je nadupanej technicky vymazlenej megafilm ale měl sem ho jenom za OK..no ale teď sem si po 20 minutach říkal twoe tohle chci vidět na plátně, to je velkofilm jako kráva. Už jenom jak se pracuje ze scénou nebo jak sou herci nasvícený je kus filmariny co se dneska až na výjimky nedělá..  A dnešní shity co řemeslně, technicky nebo úrovní zábavy nesahaj těmhle dříve "OK" filmům ani po kotníky, dostávají podobná hodnocení 

Ten subjektivní aspekt, co tu tak hezky popsal HAL, nepochybně roli hraje *:+* - vedle něj je tady ovšem ještě minimálně jedna složka, abych tak řekl, celospolečenská, související s aktuálním významem daného média: jsou opery psané ve 20. století méně kvalitní než ty vzniklé za Mozarta či Verdiho? Netroufl bych si říci - vím však bezpečně, že nemají žádnou šanci nabýt někdy srovnatelně legendárního statusu...

Nostalgie a s ní spojené osobní okolnosti v tomhle vnímání vždycky budou hrát zásadní roli - u mě je například jasné že už mi nic v životě nepřekoná rok 2006 - nejen že to byl rok velmi silný na dnes kultovní filmy (Potomci Lidí, Prestige, Casino Royale, Clerks 2, 300, Tenacious D), ale hlavně jsem se tehdy přestěhoval do Brna, měl konečně dost peněz na všechny filmy které jsem chtěl vidět, začal ve velkém chodit do multiplexu, a navíc často společně s dalšími MZáky na různých srazech. To jsou core memories, you can't beat that. A bude hůř, jak stárnem, tak je přirozené že nám věci připadají méně a méně zajímavé a objevné než jak to bylo v našich formativních letech (tzn pro nás ty devadesátky). Což neznamená že ony třeba reálně v průměru méně zajímavé a objevné skutečně nejsou, ale to osobní zkreslené vnímání tam vytváří šum který si nejsem jistý jestli je v lidských silách úplně odfiltrovat. Nevím no.. kde je Douglas se svým akademickým vhledem když ho člověk potřebuje (třeba by nám řekl že nejlíp v kinech bylo v 1938 a od té doby to stojí víceméně zapiču *:))*)

Já s tím nemám problém, jsem s rokem 2025 velmi spokojen viz [url=https://i.ibb.co/KpC20Y8R/t2025.jpg]link[/url].  A velmi dobře se rýsuje i rok 2026 *8)*

Právě proto, že mi to představilo koncept bezchybného sequelu. Já mám jedničku i dvojku na úplně totožné úrovni. Dvojka je víc groteska, ale ty vtipy jsou vyladěné do takové dokonalosti, že v tomto ohledu vyhrává. Jednnička je dospělejší, s real true poselstvím a ne jen Holubovou. Vánoční atmosféra cáká z obou...*:+*

Pravda, dvojka vůbec nemá srdíčko, je to jen větší a už jen čistokrevná komedie. Jako dítě jsem to měl raději, ale teď už v prvním díle vidím něco víc.

V tom výpisu mě zaujal Sám doma 2, tam už ta stejná formula ani zdaleka nefunguje jako v jedničce, v čem to oproti ní vyniká? Nedávno jsem dával rewatch 21 Jump Street a 22 Jump Street a taky je to víceméně už jen kopie prvního filmu a úplně stejně to už nemá to kouzlo jako geniální jednička

Jenže nostalgie je celkem spolehlivým ukazatelem zacementované obliby. Ta Anakonda je Béčko a eRko, pokud se nepletu a stejně k němu loni ten legacy skoro sequel vzniknul. Je to ultra ptákovina, ale pokud mám štrachat z paměti, co bylo loni, pak ti řeknu Sinners, Vlaky, Brutalistu, Avatara a... na zbytek bych se musel podívat na net. Z 24 si nevybavím nic z Hollywoodu, jen silné české kousky. Nejsilnější je z uplynulých let 23, kde je Oppie, díky němu si člověk pamatuje Barbie, kdyby to nebyla srdeční záležitost, pak bych si nevybavil ani toho Vetřelce. Stále je tam ale ještě animovaný Spidey… Za mě byly silné roky ještě 2011 až 2013, plus 2006, 2007 a 2009, tam to švihalo taky fest. Druhá půlka desítek, nebo první půlka nulek... To je útlum, ale pořád je tam řádově víc věcí na rok, než loni, či letos. Ostatně, z letoška bude Hail Mary a možná ta Odyssea.

Kéž by si měl pravdu. 🙏

Však já jsem hned pod tím napsal že s vámi souhlasím, ten trend platí. Ale není tak dramatický.  Jo loňský rok byl na velké filmy slabý (nezapomenutelných artovějších kousků vzniklo dost) - ale srovnej to s letoškem, jen trio Duna, Odyssea a Disclosure Day hravě překonává většinu těch roků v devadesátkách, k tomu nový Ridley Scott, Iňarritu a Sorkin, už za sebou máme Hail Mary a 28 Years Later: The Bone Temple, a k tomu budou i big budget výplachové superhero filmy jako Doomsday, Spider-Man a Supergirl. Ne všechno z toho se povede, o tom nepochybuji, ale i tak zas jeden z nejsilnějších ročníků ever. (a zvlášť ty příklady co jsi vybral... u půlky bych řekl že z tebe mluví nostalgie protože hodně z nich by zapadlo i teď... tvl loňská Anakonda má lepší hodnocení než ta tehdejší :D)

Dobře ať jsme fér jakýkoliv rok od 1990-1999. Tím samozřejmě nechci hanět filmy jako jsou Hříšníci, Brutalista, Jedna bitva za druhou, F1 atd. Ale ten rozdíl je znát. Kvalitní filmy vznikají. Jen těch zásadní a přelomových nevzniká tolik. 

To je nefér srovnání hlavně proto že 1994 je tím množstvím skvělých filmů už přímo legendární, velká historická výjimka. Ne že by ten trend který řešíte neplatil. 

Je to trochu nefér srovnání, ale když se podívám na top z roku 2025 a Top 1994 tak je to fakt obří rozdíl. 

Nejzásadnější pro mě, dost to sklouzává do top nejoblíbenějších, dopadem ovšem asi ne tak významné. Nicméně: 1. Jurský park (první true cinematic experience - a to jsem ho viděl v kině až při re-release) 2. Titanic (film, co u mě vybudoval "hluboký" zájem o film jako takový) 3. Sám doma 2 (ano, dvě, protože to byl první sequel v naprosté esenci sequelovosti, co ukázal, že větší a lepší může být fajn) 4. Adamsova rodina (film, co ukáže, že mixování žánrů je jedním z nějzábavnějších motivů filmu) 5. Osobní strážce (film doslova pro celou rodinu a že romantika je stejně skvělá, jako efektní srandičky) Těchto pět v devadesátkovém výběru za mě být musí, jistě, asi by se všeobecně alternovalo u třetího místa na jedničku, ale je to dost osobní a ovlivněné dětstvím. Zbytek je víc racionální... 6. ID4 (neředěný, plnotučný blockbuster, stělesněná esence devadesátek) 7. Face-off (představitel nejprominentnějšího žánru devadesátek, jak už jsem řekl, tady se dá dost alternovat, ale tenhle je mi nejbližší) 8. Zvířecí detektiv (Jim Carry je další z neopominutelných symbolů devadesátek a Detektiv zastupuje i všechny ty parodie a plnotučné komedie) 9. Deset důvodů, proč tě nenávidím (zastupitel teen rom-com ze střední, imo velmi opomíjené esence devadesátek i osmdesátek) 10. Schindlerův seznam (zastupitel artu, oskarovek a zásadních filmů, jeden z těch nejzásadnějších) Jako je to ultra hard - Mumie, Forrest, Apollo 13, Jumanji, Casper, True lies, česká stopa, frantíkovská stopa, žádná dark detektivka... Uff a to se snažím nevyjmenovávat ty, co už byly vyjmenovány a se kterými plně souhlasím. Devadesátky byly opravdu ultra našlapané.*:+**:+**:+*

tým Jehňátka *:+* Ale paradoxně jsem Sedm viděl víckrát.. opravdu mockrát, ale čím jsem starší, tím méně mám potřebu si to pouštět.. vždyť to je samá zvrácenost *:D*