V průběhu týdne jsem se po letech vrátil ke dvěma předchozím. Krom slovních lidovek (má oblíbená je reagovat na větu „Váš syn nechodí do školy!" slovy „A kdy tam nechodí?") mě to už tolik nebavilo jako tehdy. Vejška na mě působila jako chumel scének, kde se v konečných deseti minutách náhle stane víc, než za uplynulou hodinu. Nicméně celkem chápu, že si Gympl nachází další diváky a odliv mojí pozornosti je asi o tom, že střípky na střední byly ještě víc absurdní a věkem jsem teď tam, kde oni v Džobu. Není to medový, komedie vůbec ne, je to tématy taková normální depka. A při rewatchi mi teď sedla nejvíc, jsem na 3/5. Ukázek jsem se bál, místy mi vadí, jak to jsou spíš črty a i pro film platí - i když mě ta technická stránka neruší jako v ukázkách, tak by bylo fajn, kdyby to bylo vizuálem podobné třeba tomuhle krátkému BTS.
Hodina zmizení
Prvních cca 15-20 minut jsem se spíš nechytal, přišlo mi to rozvláčné, ale o to víc jsem docenil vše pak. Měl jsem radost jako letos třeba u Hříšníků, že sleduji jasnou tvůrčí vizi do které nikdo další nekecal (což se ostatně odvíjí od názvu filmu, trailer kampaně, obdobně jako u Barbara potěší tohle vidět). Byť mě Barbar minul úplně, tak tady jsem si užíval to nevědomí. Já vůbec nevím, co se bude dít, a v určitou chvíli jsem ani nechtěl vědět. Než se začlo rozplétat, film vykouzlil spoustu v dobrém nepříjemných situací a obešel by se bez pár lekaček. Plus vím, že je to vlastně blbost chtít, nerozuzlit to, ale jakmile k tomu došlo, ne že by to byla nuda, už prostě je „po kouzlu“. Spokojené 4/5, nutkání běžet podruhé nemám, ale rád si to někdy dám zas.
PS: opět, samostatná disciplína je umět napínat a zároveň odbourat humorem a to se autorovi daří


