Jsem rád, že se ti to líbilo. *:)**:+*

Já po tom filmu asi hodinu zpracovával, co se stalo, lehnul si ke spící manželce, objal ji a byl fakt vděčný za náš (až na nějaké zanedbatelné drobnosti) harmonický vztah. Dnes to ve mě celý den rezonuje a pořád vzpomínám na ty vyhrocené situace. Tady ťal Prušínovský fakt do živého.

Byl jsem připravený, ale nebyl jsem absolutně vůbec připravený. S Ridleym jsme si zašli do malinkého sálu Světozoru vyčerpat můj vánoční dárek a jelikož se blíží Oscarová noc, Hamnet byla jasná volba. I přesto, že je to něco, co se absolutně míjí s mým vkusem, nebavívá (je to slovo?) mě to, nezajímá, emočně nedojímá. Ta smršť naprosto nádherným obrazů plných života, detailů, které člověk hltá (rozkutálené jablka, špína za nehty u Agnes, drobky na stole) byla naprosto vtahující, neboť člověk má pocit, že není v žádných kulisách, ale součástí fikčního světa. K tomu hodně přispívá i zvuková a hudební stránka, ty zvýrazněné zvuky větru, přírody i ticha! Šplouchala ve mně taková směs emocí: nervozita, síla, křehkost. Do toho se příběhem motají skvělé postavy s famózní Jessie, která Agnes balancuje přesně na hranici otravnosti/ženskosti/mateřství/tragédie.  Tušil jsem co přijde na konci, ale i tak jsem bulel jak želva. Celé kino vstalo a tleskalo. Ne, vlastně celé kino vstalo a smrkalo, dostal jsem do konce i objetí a musel chvíli počkat, abych se nevyřítil na Václavák opuchlej jak ropucha. A rezonovalo to tak silně, že jsem slzel i pak v Penny. A pak i v dalším Penny. Nejsem si jistý, jestli to nebylo spíše proto, že ani v jednom neměli vajíčka a já šel primárně pro vajíčka, ale to je jedno. Myslím si, že pokud někdo dokáže vykouzlit v člověku (vlastně celém sále) něco tak emočně jedinečného i přes to, že normálně ho látka nezajímá, ústřední postavy nejsou jednozančně líbivé (Agnes, Hamnet i Will), zaslouží si automaticky Oscara. Chloe Zhao, smekám.[i] Jestli si tady a u Celine Song ještě někdy přečtu, že jste špatné režisérky, osobně si pro ně dojedu (*8)*)[/i] PS: Já jako bývalý fanda a zabouchnutej do Paula Mescala: Vypadá tu jak Jake Paul, hraje tu jak Jake Paul a i když náušnice mi přijdou sexy (sám mám), tak mě tu srala. PS2: Z úcty k dílu i látce jsem se snažil vyhýbat mým typickým anglicismům, snad se mi to povedlo. 

Prušínovsky je jeden z nejlepších českých režisérů. Ta blbost s Kozubem byl přešlap. 

Taky jsem se hodně zamyslel *:D*

Už vím, proč jsem film od režiséra za mě nejlepšího českého filmu minulé dekády (Kobry a užovky) tak dlouho odkládal. Protože jsem věděl, že mě to rozemele... Milé lovestory přepne v půlce do takové depky, která sice skončí nadějně, ale za jakou cenu? Poslední záběr je lidská odpornost a povrchnost v kostce. Pavla Gajdošíková je naprosto okouzlující, jak v poloze nakažlivě vysmáté zamilované holky, tak v životem zničené. Snad bude hrát častěji.

Akorát, že tam nehraje

Ja ted konečně 28 let poté a tam byla Jessie Buckley geniální..film je naprostá pecka 9/10 a těším se jak na Chrám, tak ten třetí film už půjdu do kina no *:+*

Já si vzhledem k tomu, co se děje v Íránu vzpomněl na film [b]Tatami[/b], který krásně vypovídá o tom, jak jsou představitelé toho státu vylízaní a měli by se jich mladí peršani okamžitě zbavit. 

Film, jehož dějiště tři dny po jeho uvedení v Česku až doteď plní novinové a internetové titulky. Proto možná není lepší doby si připomenout, proč se zrovna v Íránské islámské republice děje to, co se děje, a proč jsme před pár měsíci slyšeli o masových protestech. Kromě politického komentáře film ale zároveň nabízí i témata zločinu a trestu, a toho, jestli je pomsta podložená pro vyústění v trest či jestli se zlo právě díky pomstě jen nerozšiřuje dál a dál. Panahí, který má s íránským vězením zkušenosti, se tak poměrně překvapivě rozhodl na situaci kouknout poměrně oboustranně a analyticky, což je dost zajímavé a určitě chvályhodné. Bohužel si pro téma vybral styl, který asi má svým pomalým tempem a docela "ořezaným" řemeslem působit jako hluboký "art" zážitek, který ale není dostatečně promyšlený a propracovaný tak, abych tam ten "art" opravdu viděl. Panahí tak tvoří takový kostrbatý patvar, který je na intenzivní drama příliš pomalý a nedramatický, a na pomalou meditativní cestu je zas strašlivě doslovný a nepromyšlený. Jedinou emotivnější scénou tak pro mě zůstává mrazivý konec, kde také Panahí využívá jediný pořádný symbol a leitmotiv snímku, a kterým v mých očích tak trochu zachraňuje film od toho, abych ho odsoudil do průměru. A to to, vzhledem k výše zmíněným nedávným událostem, mohla být věc, co bude zatraceně rezonovat a bude zatraceně relevantní... [b]7/10[/b]

Premiéra v prosinci

Je to pěkné, ale .... ne až tak zase ne*:D*. To finále je tam hodně epické, avšak pro mě je to (zatím) až sedmý film v topce tohohle roku. Překonaly to filmy jako Rodina k pronájmu, Potopa, Pavane, Arco, Kosmická princezna Kaguja! dokonce i ty Bouřlivé výšiny.  Mescal mi až tak nevadil, za mě je ok, ale Buckley me šíleně štvala. 

"emocionálny, nekonvenčný, nedivácky, s netypickou víziou" - a to je ktery film? Hamnet urcite ne.

Tak o Mescalovi ten film není a myslím, že svoje scény si tam uhrál úplně bezproblému. Scéna, kdy opravuje herce, aby jenom nemluvili, ale procítili to, nebo finále za mě obě v jeho podání naprosto v pohodě. Ten pocit, že je to prostě cílená citová vydíračka při tom myslím dostane úplně každý. Je otázka, jestli můžeš natočit film, kde chceš rozebrat konkrétně tohle téma a udělat to tak, aby to vydíračka nebyla... podle mě to tady bylo dělané přiznaně, nehrálo si to na nic jiného. Na mě to na začátku působilo skoro až nudně, protože ty levné kulisy/kostýmy/ lokace mě trochu vykolejili a říkal jsem si, že takhle by mohl vypadat klidně nějaký český film a zajímalo mě vlastně jen to, o čem ten příběh přesně bude nebo nebude (šel jsem naslepo), protože se to dotklo vícero témat, kudy by se to mohlo vydat. "Problém" je v tom, že tématicky to opustí defacto všechny možné věci, co se tam daly zároveň rozebírat a soustředí se jen na jedinou plus si to nehraje na nějakou artovku a la Malick (i když kameru to má podobně nádhernou), normálně se tam mluví, vysvětluje se tam pro diváky i veškerá symbolika a o to víc to pak pro pozorného diváka působí vychtěně). Na druhou stranu za mě je ta síla právě v tom, že to jakmile to nastolí ten jeden směr, tak to postupně graduje a graduje a vlastně to gradovat nikdy nepřestane a to, co to chce vykreslit, to vyždíme opravdu až úplně na dřeň a ta finální cca 20 minutovka je i přes to, že to každý divák očekává, nakonec i tak extrémně silná a katarzní. Za mě to trochu shazovala jen ta už hodně ohraná "On the Nature of Daylight", kterou tam podle mě používat opravdu nemuseli, protože ta původní skladba od Richtera, co tam měla být a běží potom v titulcích by fungovala podle mě stejně dobře a o to víc by podtrhovala jinak krásný originální soundtrack.

Honipéřina je genialita. Ak filmu nechápeš, príde ti ambiciózny, málo emocionálny, nekonvenčný, nedivácky, s netypickou víziou je to honipéřina. Eh? *:D*

Nemůžu říct, že by to na mě emocionálně nepůsobilo, ale celou dobu jsem se nezbavil dojmu strojenosti, chtěnosti a tzv. honipéřiny, na kterou český jazyk nezná správný genderový ekvivalent (pracovně: "klikomyšení"). Paní Buckley pěkně kouká, občas hezky a procítěně zařve, ale že by to bylo na nějaké ceny, spíš odpovídá mizérii konkurence. Přál bych si, aby ji dabovala Martina Menšíková, mají stejnou barvu hlasu. Pan Mescal u mě potvrzuje, že je novodobý herecký omyl. V Gladiátorovi, ho přehluší spektákl, ale všude jinde, kde jsem ho viděl, hraje stejné nudné nic. Tady se vtipně snaží dělat velké herectví.

Spasitel bude mít předpremiéru 14-15.3.

Atlas mraků II? Ale kdeže...Na takové projekty musíte mít prostě trochu toho talentu. A taky trochu těch peněz. Rashida je sice i v 50 pořád neskutečný kus ženský, ale sama to svým zevnějškem prostě neutáhne. Jako ten koncept tří časových linií je pochopitelně zajímavý, dle očekávání je propojen spíše symbolicky, což ale vesměs nikterak nevadí. Horší je to, že valná část všech pří příběhů je dost nuda. Nejzajímavější mi přišel asi ten u Neandrtálců, což je ale možná tím, že z tohohle období moc příběhů nemáme. Každopádně i tam je to klasická vztahovka, odehrávající se vesměs na jednom pobřeží, protože na víc lokací asi nebylo...Děj ze současnosti je k uzoufání nikam nevedoucí a bez jakékoliv inovace...A na ději z budoucnosti je opět vidět, že je natočenej za pět kaček. Plus dějově jsou všechny ty tři dějové linky spíš na nějaký studentský kraťas. Emoce taky vesměs nula nic, nebo aspoň na mě se nic nepřeneslo.