Za mě je to bizár a tím špatným CGI se do čtyřicet+ let starého filmu absolutně nehodí

Je to infantilní kýč, co se tam nehodí. IMO.

Ano, opravdu mě zajímá, proč je ta písnička podle vás špatná. Podle mě k Jabbovi perfektně sedne. A přijde mi to vtipné. 

Obecně já jsem purista, nic než despecialized edition nebo project 4k77 pro mě už dávno neexistuje, ale faktem je že pár změn bych respektoval - hlavně Jabbu v Nové naději, kterého tam Lucas chtěl mít od začátku, a efekty explozí Death Star a Alderaanu které jsou bez cgi vylepšení dost underwhelmelming a přitom to pořád nepůsobí jako pěst na oko, což zbytek těch změn ano. 

Victory Celebration... no ok, je to víc katarzní. Ale Yub Nub je legenda 

To je vážně míněná otázka? 

Co je na písničce Jedi Rocks špatného?

Ty změny jsou tak 50/50. Líbí se mi třeba delší scéna s Wampou a změny v Oblačném městě v Impériu. Na druhou stranu takový Sarlacc, Jedi Rocks nebo přidání digi potvor do Nové Naděje ze srdce nenávidím

Měl jsem to napsat přesněji. Mám na mysli změny, které jsou obsaženy v prvním BD vydání z roku 2011, ty další vzniklé za disneyfikace už ignoruju. Ale to video je opravdu povedené, autor si s tím opravdu vyhrál. 

Ja videl Novou nadeji poprve v 94 na Nove v 97 jsem byl v kine na Special edition, videl jsem snad i nejakou verzi s Christensenem jako duchem, ale v čase, kdy existuje "krásný 4k přepis" původních filmových pásů, není důvod na žádnej ten shit koukat.

Některé změny SW přispěly, některé vůbec.

That being said, Victory Celebration > Yub Nub

Koukám na tohle video se všemi změnami v původní trilogii Hvězdných válek a znovu si říkám, že ty změny těm filmům jenom prospěly. Mám vydání na BD z roku 2011 (tedy ještě před disneyfikací) a bylo to moje první BD série, díky které jsem si před 14 lety pořídil BD přehrávač. Původní trilogii Hvězdné války jsem poprvé viděl v roce 2002 na ČT1, kdy mi bylo pouhých 17 let.

Ten obří pudl mě tehdy strašil docela dlouho Kdysi na úrovni Linda Rybová - Anička s lískovými oříšky. Ovečka s tímhle pudlem na procházce

Máte rádi zombie a márnice? A co mále zombie? A co potom malé a obří? A možná přijde i obří pejsek, ovšem ne jako zlatičko, další zapadlý kousek a vcelku velká zábavná taškařice našel jsem svůj disk a žasnu co si po letech můžu připomenout 

ja som v tom, že kritici milujú čeľuste kvôli prvej polovici a diváci kvôli druhej. A vyvolení to milujú celé, lebo to je proste geniálne

Osobně bych tlačil z ranného Spielberga spíš Setkání, které jsou ještě pomalejší, ale nejsou tak "blbé" a imo jsou podstatně revolučnější.
Čelisti dodnes fajn, právem je to považováno za první blockbuster a furt je to Spielberg, ale... zrovna stáří bych tomu vytkl asi jako to poslední. Ten úvod se netáhne protože doba, ale protože budování napětí. Ten film šlape na jedničku do momentu, než vyjedou na moře. Pak je to lobotominka, která je sice vysoce enjoyalble, ale už to nemá ten punc toho teroru ze začátku filmu.
Ten předěl v americké kinematografii je jednoduše zcela zřetelný, kde do poloviny sedmdesátek se inklinovalo k "oskarovkám" jako mainstreamu a ty jsou "pomalé" i dnes. Takže i ty kousky, co jsou svým druhem akčňákem, byly tesány primárně jako konverzačky a pomalejší kusy.
Cokoliv pod to byl "jakože" brak a jako "jakože" brak se to i automaticky bralo a to jak diváky, tak samotnými tvůrci.
Ta změna přišla právě s tou novou generací filmařů, co položili základy blockubusterů. Spielberg, Scott, Coppola, Cameron, prostě jakékoliv výrazné jméno osmdesátek. Postavte si vedle sebe toho Kmotra, jako relikt konce dané éry a Apokalypsu. Jeden filmař, rozpětí dvou let a přesto tu změnu tempa postřehnete na první dobrou. To samé s tím Spielbergem - postavte ony Setkání proti prvnímu Jonesovi.
To není tím, že doba vyžadovala pomalejší tempo, to je tím, že koncepčně ty filmy dřív mířily na diváka jinými parametry. Vytáhněte Zpívání v dešti a finálové číslo a podle vaší rovnice by z toho tehdejší publikum kleplo, jak frenetické to je...
Takže vám nevyvracím názor s tím, že ty filmy jsou pomalejší, protože jsou. Jen říkám, že to spíš souviselo s přístupem filmařů ke vztahu k divákovi, než že divák tehdy rychlejší tempo "nestíhal".

Koukám na staré filmy často a je to přesně tak jak říkáš. Ve většině případů je cítit, že se prostě vyprávělo pomaleji, jinak a divák se musí trochu naladit a jít tomu filmu naproti ale pořád to jsou skvělé zážitky. Teď jsem například viděl Strašení (1963) a Neviňátka (1961) tedy dva staré duchařské horory a oba se mi moc líbily. Jistě už dneska nikoho nevystraší ale napínavé a intenzivní scény tam pořád jsou a hlavně pro nás jako fanoušky filmu je přece zábavné a zajímavé sledovat vývoj toho umění. Tedy způsob jak se strašilo před 60 lety a nacházet tak podobné nebo první vzory a inspirace které třeba přetrvaly do dnes. Jasně jsou to filmy, které většinou nedoporučuji kamarádům, které film tolik nezajímá ale pro nás jako pro fanoušky je nádhera to objevovat  Čest výjimkám jako Leopardí žena nebo Čelisti, které doporučuji úplně všem 

Ono co jsem se tak díval na poslední věci. 

Tak střelené komedie mě napadlo 
Holky bez zábran (Bottoms /2023)
Super-Blb (2022).

Romcomy
Entergalactic (2022)
Palm Springs (2020)
Lidumilná upírka hledá nezadaného sebevraha (2023)
Slova v bublinách ( Words Bubble Up Like Soda Pop /2020)

čo sa týka realisticky poňatej pomsty, odporúčam Dead Man´s Shoes. Paddy Considine je kráľ. 

NEON vyhrál Zlatou palmu šestkrát v řadě za filmy, které distribuoval...docela šílená statistika

To je taky super film