I Lost My Body (2019) - věřím, že tohle na papíře vypadalo skvěle a mělo mi to sedět, ale výsledná realizace mi nesedla, jak jsem čekal. Sureálné putování oddělené ruky bylo fajn ale jakože ta druhá půlka - intelektuální melodrama o dospívání bylo tak utahané s nijakými postavami a strašně do ztracena. Bylo to až moc prázdné, škoda. [b]6/10[/b] 

Dobrí herci a scenár, hudba a prostredie Talianska, ale čo som čítal recenzie všademožne, tak fakt nikomu nevadí, [spoiler]že si ho každý mýli s Greenleafom? *:D* To sa fakt až tak podobajú Law s Damonom? *:D* Za mňa vôbec. Kazilo mi to zážitok, jak je každá vedľajšia postava jednoducho hlúpa.[/spoiler] Nižšie hodnotenie tomu nedávam, zlý film to nie je, ale logické kolapsy ma dosť zarážali. 6/10

Where my dino boys at? Už se dělají titulky, tak jsem zvědav, zdali si to opravdu namele Juráč do masa, jak tvrdí spousta příspěvku na redditu, průměrný hodnocení na imdb tomu teda neodpovídá*:D* Předpokládám, že do kin a na streamy se to nějaký čas u nás nepodívá.

Možná proto, že to od začátku právě působilo tak nějak meh, jsem to postupně spíše srovnával s Rockovo San Andreas - katastrofický výplach na víkendové odpoledne. Ale bylo fajn vidět pro změnu v hlavní roli oheň.

Doplňuji komentář *:)* Greengrass vždy uměl pracovat s reálnou tématikou a dokázal pokaždé vnést vnitřní dynamiku do jednotlivých scén. Tady ovšem narazil. Příběh začíná hozením do situace, kdy máme věřit tomu, že je řidič busu v hajzlu, ale nejde tomu naplno věřit. Pár odbytých scén se synem a jedeme. Jenže právě tenhle background není dostatečně propracován tak, abych pak věřil emocionálním výjevům, které propuknou v kritický moment, kdy je bus osamocen a rozjedou se scény, kdy oba hlavní hrdinové pláčou a ve mně vyvolaly vzpomínky na kdysi pláčtivé WTC s Nickem Cagem. Nedá mi to porovnat film s nedávnými "Třinácti životami". Ron Howard udělal skvělou věc - svým procedurálním vyprávěním vás držel perfektně informované, o situaci, jak složité je dostat se k hrdinům. Naprosto vás uvedl do kritické situace, to stejné dokázal i v Apollu 13. Bohužel tady lítáme jednou k hasičům, jednou k dispečerům - jasně, je to cílené, ale já jako divák jsem byl skoro ztracen. Ještě se zastavím ke scénáři. Nevím, z jaké části psal sám Greengrass, ale Brad Ingelsby naprosto výborně rozepsal Mare z Easttownu, ale tady na ploše celovečeráku nemají postavy dobré rozkreslení a za celou dobu jsem si k nim nenašel cestu. Nechci spoilerovat, tak pouze napíšu, že poslední část je jako kdyby najednou vypadla z Nebezpečné rychlosti (kterou nade vše miluji), a která vůbec neodpovídá předchozímu vyprávění a já se jen po ní pozastavil s takovým tím výrazem WTF??? [b]6/10[/b]

Vzhledem k tomu, jak jsem tehdy zíral na úvodní titulky Strange Darling, nechápal jsem, kde se tam pod kamerou vzal Giovanni Ribisi. Ten film má nádhernou kameru, ale netušil jsem, že Ribisi jako nadšenec do analogu ve svém volnu rád restauruje staré kamery. A protože mě baví číst titulky i v kině, hledal jsem si, proč je ve Special Thanks u Jedné bitvy za druhou právě ten Ribisi - protože právě jednu VistaVision Andersonovi půjčil *:+*

heh *:D* [url=https://youtu.be/aRfXKGlA-RE?si=E9JgtJ_ldFCi6Lj-]trailer [/url]

Mně to přišlo docela fajn, ale ten závěrečný úprk s autobusem už byl i na mě moc prepálený

za mna film roku...hmmmm. A 13 zivotov je samozrejme tiez uplne super

Autobus naděje - 6/10. Zatím si to tady takhle odložím a pak se k tomu vrátím. Spousta lidí z toho je a bude evidentně nadšena. Já nedám dopustit na daleko propracovanější procedurálku a to Třináct životů.

vsetky 3 su popici filmy. Tiez velmi odporucam

[b]1.10. - The Lodger (1927)[/b] Hitchcocka si zařazuju do výběru každý rok. Letos jsem se rozhodl začít s jeho prvním filmem v červených číslech, který nepřímo adaptuje téma Jacka Rozparovače. Už tady jde poznat mistrova hravost, kdy jsou titulky z němé doby  prezentovány netradičněji i skrze psaní do psacího stroje nebo novinové články.  I díky nervy drásající hudbě je skvěle zachycena atmosféra zamlženého Londýna, která se pojí s tradičním milostným trojúhelníkem a milým twistem na závěr. I dnes po téměř sto letech film velmi dobře funguje a na celou hodinu a půl diváka připoutá do sedačky. [b]2.10. Häxan (1922)[/b] Švédsko/Dánská historie čarodějnictví. Velmi znepokojivý dokument, s děsivými výjevy, které musely ve své době šokovat víc, než Wanovky dnes, protože ta práce s maskami je obdivuhodná. Nedovedu si představit, že se dostanu v té době na tohle do kina a vidím na plátně čarodějnici, která vaří batole. Vůbec se i skrze nahotu a zobrazením temné tváře církve nedivím, že byl ve spoustě zemích film zakázán. I když byla celá ta cesta poutavá, tak se tady už nacházely nudnější pasáže. Nejlepší tak byla hlavně závěrečná půl hodinka, s ukázkou mučících nástrojů a převedením procesů do tehdejší současnosti. Někdy bych se chtěl dostat k verzi s voiceoverem, která ubírá na dlouhých titulcích a tak je ve výsledku dynamičtější. [b]3.10. Das Kabinett des Doktor Caligari (1920)[/b] Právem jeden z nejlepších filmů této éry. Fascinující příběh, v hypnotických kulisách, kde přichází praotec všech šokujících twistů a mám pocit, že jeden slavný režisér si podobnou pointu vypůjčil do svého filmu. Viděl jsem restaurovanou verzi a pro srovnání se pak podíval na tu zřejmě původní. Rozdíl je tam obrovský, ale na atmosféře to rozhodně neubírá. Kdo by si chtěl doplnit vzdělání, tak všechny filmy najdete na youtube. Některé i s CZ titulky, ale já volil spíš kvalitu videa, než jazyk.

Nesnášim DiCapria a nesnášim Penna, ale toto je masterpiece. Předem jsem o filmu nic nevěděl, páč mě PTA až tak moc nezajímá (Magnolia je jeden z nejhorších "áčkovejch" filmů, co jsem kdy viděl a vždy když si na něj vzpomenu, tak se mi dělá špatně) a bylo to jedině dobře. Dlouho jsem si takhle novej film neužil a ke konci jen čuměl z držkou na podlaze. Jenom mě trošku rušilo jak moc očividně roli fotra měl původně hrát Phoenix (toho nesnášim taky). Nechápu, jak tohle mohli Warneři odklepnout, ale zaplať pánbů za to. 

Proto bych třeba chtěl anime podle mangy [b]How do we relationship?[/b], je to sice lesbická romantika, ale holky si [spoiler]to tam rozdají brzy že začátku[/spoiler] a pak sleduješ jejich osudy dál. Nebo unikátní je i manga[b] Oku-san,[/b] kde už ta ženská žije ve vztahu a sleduješ její slice of life.

Inak toto ma štve na skoro každom anime filme. Ono to skončí ako keby 15 minút pred tým než by malo *:D* Vždy si hovorím, že ale ja chcem vidieť čo bolo potom.

Mě Silent Voice hodně sedlo, ale uznávám, že to mohlo být delší, či to mohlo dostat serialovou verzi. Mě třeba často třeba chybí nějaké dění po tom sblížení a podobně. Lehce to bylo ukazane na konci třeba tohohle filmu [url=https://www.csfd.cz/film/931961-josee-to-tora-to-sakana-taci/prehled/]Josee, the Tiger and the Fish[/url].

O mnozstvi tvych doporuceni bych si vubec nedovolil pochybovat *8)* Jinak Belle byl prvni film, na ktery jsme sli spolu s pritelkyni do kina, takze s nim mam spojenou peknou vzpominku… kdyz jsme se shodli na takhle alternativnim filmu, tak bylo jasny ze jsme kompatibilni *:D* Kazdopadne Belle i Silent Voice jsou oba fajn filmy, ale presne jsem mel ve finale pocit, ze jim  neco chybelo.

Já nad některými názory žasl, to už nebylo na facku, ale na pěst. Bohužel takových lidí je hodně.  Na [b]Dvoika ouce[/b] jsem též hodně zvědavý.

Skoro na stejné úrovni. *:-*

Je to depresivnejsie ako druha ouca?