Když se někdy před dvěma lety téměř náhodou sešli Marko Hietala a Tarja Turunen kdesi ve Švýcarsku na jednom pódiu kvůli jedné písni, spousta fanoušků brečela štěstím – jak na místě, tak při sledování hodně nekvalitních záznamů na YouTube. Z náhodného setkání vznikl společný singl, ze singlu společné turné, které mělo mít zastávku v Česku letos v březnu. Bohužel, moribundus si nevybírá, koncert byl zrušen a přesunut na únor 2026.
Rozkřiklo se ale, že zrušený bratislavský koncert proběhne už 23. července. A protože se mi nechtělo čekat rok, navíc to bylo levnější a mám ten den narozeniny, bylo rozhodnuto. Konstelace hvězd byla příznivá – nejen že šlo o letní „one-off“ akci a tihle dva byli po čase opět odpočatí, ale určitý vliv měl i Ozzy a nedávný koncert Floor Jansen na Masters of Rock.
To poslední napíšu rovnou – nejsem žádný Tarja-Nightwish fundamentalista. S Anette nahráli podle mě nejlepší album a Floor tu kapelu prakticky zachránila. Ale její sólový koncert byl prostě zvláštní. Jasně, její předchozí projekty nejsou moc melodické a ty nové věci nejsou úplně nosné. Ale postavit půlku setlistu na písních Nightwish, z nichž většinu původně ani nezpívala, mi přišlo trochu laciné.
Naopak, včerejší dvojkoncert se tomu hodně vzdálil. Jak Marko, tak Tarja měli svoje sety postavené na vlastní tvorbě. A i kdyby k duetům vůbec nedošlo, možná by šlo o marketingový trik, ale výsledku by to – kromě nostalgie – vlastně nic neubralo.
Šel jsem hlavně na Marka, který je ostřílený skladatel heavymetalu a jeho současná hard rocková tvorba je skvělá a chytlavá. Tarju jsem sólově slyšel asi popáté a poprvé jsem neodešel znechuceně. A to nejen kvůli lákadlu duetů z Nightwish, ale hlavně proto, že se u ní něco změnilo. Buď konečně vytáhla hlavu z písku a začala o svůj hlas znovu pečovat a trénovat, nebo začala používat halfplayback. Navíc na menším prostoru, než je velké festivalové pódium, nemusela poskakovat a točit se jak čamrda, takže celé vystoupení působilo velmi důstojně.
A pak přišly duety… no jasně, NOSTALGIE a pocta Ozzymu to vystřelila do výšin.
Nightwish old gang reunion
950056
Když se někdy před dvěma lety téměř náhodou sešli Marko Hietala a Tarja Turunen kdesi ve Švýcarsku na jednom pódiu kvůli jedné písni, spousta fanoušků brečela štěstím – jak na místě, tak při sledování hodně nekvalitních záznamů na YouTube. Z náhodného setkání vznikl společný singl, ze singlu společné turné, které mělo mít zastávku v Česku letos v březnu. Bohužel, moribundus si nevybírá, koncert byl zrušen a přesunut na únor 2026.
Rozkřiklo se ale, že zrušený bratislavský koncert proběhne už 23. července. A protože se mi nechtělo čekat rok, navíc to bylo levnější a mám ten den narozeniny, bylo rozhodnuto. Konstelace hvězd byla příznivá – nejen že šlo o letní „one-off“ akci a tihle dva byli po čase opět odpočatí, ale určitý vliv měl i Ozzy a nedávný koncert Floor Jansen na Masters of Rock.
To poslední napíšu rovnou – nejsem žádný Tarja-Nightwish fundamentalista. S Anette nahráli podle mě nejlepší album a Floor tu kapelu prakticky zachránila. Ale její sólový koncert byl prostě zvláštní. Jasně, její předchozí projekty nejsou moc melodické a ty nové věci nejsou úplně nosné. Ale postavit půlku setlistu na písních Nightwish, z nichž většinu původně ani nezpívala, mi přišlo trochu laciné.
Naopak, včerejší dvojkoncert se tomu hodně vzdálil. Jak Marko, tak Tarja měli svoje sety postavené na vlastní tvorbě. A i kdyby k duetům vůbec nedošlo, možná by šlo o marketingový trik, ale výsledku by to – kromě nostalgie – vlastně nic neubralo.
Šel jsem hlavně na Marka, který je ostřílený skladatel heavymetalu a jeho současná hard rocková tvorba je skvělá a chytlavá. Tarju jsem sólově slyšel asi popáté a poprvé jsem neodešel znechuceně. A to nejen kvůli lákadlu duetů z Nightwish, ale hlavně proto, že se u ní něco změnilo. Buď konečně vytáhla hlavu z písku a začala o svůj hlas znovu pečovat a trénovat, nebo začala používat halfplayback. Navíc na menším prostoru, než je velké festivalové pódium, nemusela poskakovat a točit se jak čamrda, takže celé vystoupení působilo velmi důstojně.
A pak přišly duety… no jasně, NOSTALGIE a pocta Ozzymu to vystřelila do výšin.
Nightwish old gang reunion
|
reagovat
|
). Dej si třeba The Awful Truth, Bringing Up Baby, The Philadelphia Story, The Bishop's Wife (North By Northwest si dovolím předpokládat, že už jsi viděl) - a jestli chceš jen jeden film, kde se do něj spolehlivě zamiluješ, bez ohledu na svou orientaci, tak The Holiday...