Jsou věci, které nechápu. A na tento seznam teď zařazuju i to, že se tahle neuvěřitelně dynamická, zábavná a řemeslně parádní dobovka dostala jak v Améru, tak u nás, jen do průměrných čísel hodnocení. Je to ve všech ohledech famózně natočený chaos, který se ale nebojí zpomalit, chvilku nás uklidnit nějakým povedeným dialogem (který je většinou hádka), aby nás pak zase zpátky vyvrhnul do víru televizního natáčení, kde se všechno sere, a když už se to nesere, tak se pravděpodobně brzy srát bude. Potěšily pomrknutí na samotný koncept SNL, které zůstaly dodnes v rámci pořadu stejné, a specifické vyzdvižení zaslouží cast, kde se bravurně kombinují zkušené staré pušky a mladí skoro-zelenáči. Hlavně LaBellle si toho "koordinátora chaosu" Michaelse strašně dává, velmi mě bavil i koncept dvojrole Nicolase Brauna, kde hraje velmi rozdílné, ale zároveň podobné hegemony americké zábavy. Velmi příjemné překvapení. [b]9/10[/b]

Já už od vydání brečím, že bych se na to někde kouknul, ale nikde to dlouho nebylo...a samozřejmě až teď zjistím, že to je na HBO*:D*možná ještě během dneška mrknu, a možná zanechám i recku

Tak tohle je naprosto peckovní dobovka, s brutálně boží stylizací, výbornou kamerou, velmi vtipnými, zároveň tragickými a i překvapivě silnými momenty. Navíc skvěle vybraní pro mě neznámí herci pro role slavných komiků - ten Chevy Chase a John Belushi jsou přesní. Nejvíc mě ale bavila každá scéna s postavou Michaela O´Donoghue. Jeho rozhovor s křesťanskou korektorkou je TOP. Problém jsem měl jen s Kaufmanem, já toho herce znám prostě jako ocasa bratrance z Boje o moc a za celý film jsem se toho pocitu nedokázal zbavit. Díval jsem se na to s tím, že znám pár známých komiků (Kaufmana, Chevyho, Belushiho, Crystala a Aykroyda) a jinak o pozadí SNL nevím nic. Pro fandy to musí být masterpiece. Dost mě mrzí, jak moc je to pod radarem a že je to víceméně všude v modrých číslech a propadlo to. Nebýt IMFa ve Filmech v síti, tak se na to nikdy asi nepodívám a byla by to škoda. Nejlepší Reitman od Lítám v tom.

Ty bych dal taky, kdyby sem je neviděl nedávno v klasik 2Dčku...

Taky mě to že ten trh zemřel mrzí, doma bych 3D televizi bral. A v kině to u mnoha nových filmů taky hodně dávalo smysl, když 3D wow efekt nebyl jediným důvodem jejich existence.  Btw krom těch zmíněných (T3 3D ftw), já hodně rád vzpomínám na 3D re-release Titanicu a Jurského Parku. Ty filmy vždycky skvěle pracovaly s měřítkem scény a ve 3D to bylo o to víc uchvacující. 

Jojo, tak nějak. Mě fascinuje, proč tam ten emitor na ty aktivní 3D brejle prostě nedají, když je to v podstatě jen další druh modrého zubu, když už tedy nechcou používat pasiv. Ale opět - jsem už asi starý páprda, co se smířil, že svět nebude podle jeho představ. Ta ztráta možnosti si to 3Dčko pustit mě mrzí hodně, ale to je všechno, co k tomu jde tak říct. Apropo - to VRko stereoskopické filmy zobrazovat tuším umožňuje, jen je to složité, jak prdel, když veškerý obsah máš na plackách, žejo... Plus sledovat film ve VR? Už ty brejle jsou nepohodlné jak řiť a mít na hlavě dvě a plus hodiny VR brýle je OT imo.

[b]Ballerina 4/10[/b] Objektivně nadprůměrná akce, která je v rámci Wickversa vlastně tak nějak průměrná, zkombinovaná s naprosto dementním příběhem a otřesnými dialogy (scenárista skvostu typu Rebel Moon se opravdu nezapře). Největší problém ale je, že ten příběh, postavy a jejich motivace jsou tak mimo realitu a logiku, že i přes technicky kvalitní akci jsem byl spíš otupělý než nadšený. Všechno působí jako povinná jízda, bez emocí, bez napětí, bez důvodu fandit komukoliv. I když choreografie a nasazení jsou špičkové, celé to nemá duši, a výsledný dojem je prázdný. Nebýt plamenometů, šel bych ještě níž. [b]Francouzská spojka 8/10[/b] Původně jsem si film pustil čistě z důvodu odškrtnutí pomyslné kolonky: „viděl jsem ten film s tou slavnou auto-honičkou“. Když ale v půlce filmu začalo být definitivně jasné, že se příběh do kopců San Francisca (už asi tušite...) vůbec nepřesune, dostavil se mírný šok a s ním i pochybnosti, co sem si to vlastně pustil. Do té doby totiž snímek působil dost rozporuplně – chvílemi opravdu působivé scény, podpořené silným hereckým obsazením a neotřelým, moderním střihem, střídaly momenty tak kostrbatě a zmateně sestříhané, že jsem nechápal, jak se to mohlo dostal do finální verze. Naštěstí se ale ve druhé půli figurky konečně srovnají na šachovnici, děj začne plynout přirozeněji, střihač se uklidní se a ruční kamera začne ještě víc podtrhávat relativní realističnost tohoto snímku. A ano, dojde i na slavnou automobilovou honičku, i když úplně jinou, ale možná o to lepší? Ve výsledku je však pro mě tím nejzajímavějším a nejživějším prvkem celého filmu samotný New York. Ne jako kulisa, ale jako skutečná postava – syrová, hlučná, chaotická, a přesto fascinující. Tenhle film funguje jako naprosto geniální časová kapsle: skrz detaily všedního dne, módy, pouliční hluky a architekturu nabízí neocenitelný vhled do každodenní reality velkoměsta na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. A pokaždé, když zrovna příběh lehce klopýtne, vynahradí to právě město – tím, jak rámuje scénu, jak podtrhuje autenticitu, nebo prostě jen tím, že je přesně takové, jaké už dnes být nemůže.

Osobně mi vždy přišlo, že u Cesty do fantazie divák musím mnohem více přistoupit na pravidla tvůrce a neklást zbytečné otázky - ano je to pohádka a tam to takto vždycky funguje. Mononoke je mnohem přímočařejší a dospělejší a hlavně přístupnější. 

[b]Top six[/b] nejlepších [b][i]stereoskopických filmů[/i][/b] v domácím prostředí. Letos v létě se hodlám konečně rozhoupat k výměně zobrazovadla (doufám, snad!), takže po nocích naposled nakoukávám ty 3Dčka, co mám doma. Nejsou zdaleka všechny a ten "žebříček" není brán jako vyvolání kontroverze (z jakékoliv strany), ale jen takové plácání do větru, protože se z toho musím vypsat a nechci z toho dělat text na milion znaků... 1) Transformers 3. Zdaleka nejzábavnější 3Dčko, co sem viděl. Skvělá vyváženost "prskajících" efektů, plasticity obrazu a toho wow efektu. Je to enormě blboučký film a při ztrátě těch mladistvých brýlí nefalšované guilty pleasure (ten film je fakt velmi špatný, což se dá říct i o dvojce a jedničce, co sem viděl taky), ale to 3Dčko tomu dodává ten punc výjimečnosti. Alespoň co do toho čistě zábavného elementu. 2) Great Gatsby. Čirá nádhera a neředěné umění. Bazův vizuál umocněný tak milionem a stále extrémně zábavné na objevování chytrých výtvarných řešení ve 3Dčku. 3) Life of Pi. Výše zmínění, jen to už trochu přehání s tím efektem atrakce. Rybičky vyskakující ze záběru největším potvrzením toho, že někdy je méně více. 4) Hobbit. Je velmi zábavné, že to nehraje na efekt a přitom je ten efekt všudypřítomný. Nejlepší na celku je, že to nikdy kvůli 3Dčku neztratí měřítko. 5) Avatar (oba díly). Fakt nejde o kontroverzi, ale mě Cameron tolik se svým 3Dčem nebaví. Jenže pak jsou v obou filmech sekvence, které jednoduše demomateriálem jsou - džungle jedničky i mořský svět dvojky, plus obě akční finále. Z toho materálu se fakt posadí na zadek každý. 6) Prometheus. Asi nejvypiplanější 3Dčko, alespoň co se technického řešení týče. Ten materál vůbec není 3D friendly (topí se ve tmě), přesto je celý film ve 3Dčku výborný. Chci ještě stihnout Opičí sequely a Singerovy 2010+ X-meny, Gravity a zbytek Ridleyho 3Dčkových filmů (tuším Marťana a Exodus). Velkou část filmů nesjíždím celou, prostě pozdě večer sednu a proklikávám nejoblíbenější scény a to, co si pamatuju, že se mi dost líbilo. Zároveň jsem si uvědomil, že v domácím prostředí to 3Dčko je skvělé, ale člověk tomu musí jít naproti a na to už jsem vysloveně líný, či zpohodlnělý. Výměna HDRka za 3Dčko je tudíš víc, než žádoucí (nope, nepreferuju 3Dčko před HDRkem, ale mě doma to 2D SDRko furt tak nějak stačí/stačilo)...

Ja by som povedal, že to je presne naopak. Áno, Mononoke je v rámci možností jednoduchší príbeh, ale Cesta je predsa len stravitelnejšia pre svoju rozprávkovosť.

6/10 V rámci dobiehania starších všeobecne známych kultových filmov padľa voľba na túto Carreyho komédiu/drama.  Nikdy som nebol ktovieaký fanúšik Carreyho gumových xichtov a preto ma tu vcelku milo prekvapilo v akej civilnej rovine Carrey svoju titulnú postavu drží.  Z hereckých výkonov si však za mňa viac než Carrey pre seba každú scénu kradne Ed Harris ktorý všemocného režiséra s božským komplexom zahral s tak ohromnou dávkou charizmatu, že sa hociktorý bondovský záporák môže schovať. Čo sa zvyšku filmu týka je to pre mňa jeden z tých snímkov u ktorých ma možno mrzí že som sa ku nim nedostal skôr. Vidieť film dekádu dve do zadu, bol by som z neho možno nadšený. Takto to je "len" relatívne fajn komédia/ dráma ktorá ma neurazila, no ani nenadchla. 

Pochopit nejrůznější ex-gay hnutí, typická právě pro USA, je pro mohého evropského diváka nesmírně obtížné, zvláště není-li tento evropský divák věřící. Navíc je tu velké riziko škatulky křesťanství jako netolerantního náboženství, spojeného navíc s fundamentálním pohledem nejen na lidskou sexualitu. Dokument Pray Away: Očista modlitbou v produkci Ryana Murphyho a Jasona Bluma z nejrůznějších výpovědí bývalých aktérů ex-gay hnutí (za přispění množství archivních záběrů) ukazuje na příkladu dnes již neexistující fundamentální skupiny Exodus, v čem ex-gay hnutí spočívá. Nejde jen o nechvalně známou konverzní terapii (spojenou s manipulací queer lidí), o které jste jistě už slyšeli, ale také propojení s politikou a zákonnými vyhláškami, o dezinterpretaci křesťanství ani nemluvě. Dnes už naštěstí existují křesťanské skupiny, které vás přijmou takové, jací jste, takže už se queer křesťané mohou hrdě hlásit jak ke své víře, tak ke své orientaci a identitě. Dokument - streamovaný na Netflixu - přibližuje i několik životních příběhů některých ex-gay vůdců a vůdkyň. Mě osobně nejvíce zaujal příběh Johna Paulka a jeho dnes už exmanželky Annie. Jejich příběh mi přijde jako dost typický - oba původně gay a lesba, poté dlouholeté angažmá v Exodu, ale posléze si John uvědomí, že ho i po tom všem nadále přitahují muži. Následoval rozvod, poznání manžela a angažmá vůči svým bývalům kolegům v ex-gay hnutí, zatímco Johnova exmanželka Annie nadále působí v ex-gay hnutí. Tématice konverzních terapií se věnuje i několik hraných filmů (např. skvělý Vymazaný kluk), ale podle mě teprve výpovědi lidí, kteří tím prošli, tomu všemu dávají nový rozměr. Jaká je situace s konverzními terapiemi v Česku, netuším; faktem ale je, že nemusíte být fundamentální křesťan, abyste hlásali všechny ty dávno vyvrácené mýty o homosexualitě coby nemoci, úchylce atd. Sám jsem katolík, chodím do kostela a jako gay jsem v křesťanském prostředí plně přijímán. Přál bych totéž i ostatním z nás. 

To je kvůli mně. Sorry.  *8)**:D**8)*

Klidně se podívej i na tohle [url=https://youtu.be/OVDCDT_Lldw?si=NvBzbezDyMlu-Y3l]Mononoke[/url], je to zcela něco jiného, ale je to psychedelická vizuálně nádherná podívaná. 

Viděl jsem Mononoke. Dali jste šílený hype, takže teď jsem spíš zklamaný.  ALE! Protože Vás mám rád, tak se na to podívám v týdnu ještě jednou. 

A pro dospělé diváky je pak super i tohle [b]Zvedá se vítr[/b] a nebo [b]Z makové hůrky[/b] (zní to jako romantika a ano, je to romantika *:)*)

Cesta do fantazie je asi o trochu lepší než Mononoke. Ale Mononoke je divácky více přístupná a doporučil bych začít u ní.