Kdybych chtěl jako velmi špatný boxer vyhrát každý boj, do kterého se dám, tak chodím radši na dětské hřiště jako Filip Turek. :-)

To je leda tak forma masochismu. Ten boj stejně nemůžeš vyhrát. Ty nevíš kolik hlášek na hlupáky měl Werich? 

Proto mám rád skupinu MZ Live, tam je víceméně klid.
Ale ten Ondruv výplach byl síla...
I když tomu šel naproti.

Ne. Tady je bezpečno. Jediné, co hrozí, jsou slepice...

Prosím, nechcete taky naběhnout pod MZ příspěvky na FB s normálními komentáři ? Tam je to jak žumpa na novinkách. šílený...

Budeme dělat věci, které jsou hezké, ale k ho.nu

Musím říct, že poslech Strachu nad Bobří řekou ve mně vyvolává napětí až děsivé. Martin Zahálka čte pokračování legendárního Jestřábova románu famózně. Atmosféra protektorátní éry je zde až hororová. Byl skvělý nápad tyhle audioknihy shánět a Jestřábovy romány nikoli číst, ale poslouchat. 

Založíme si společnost a budu v ní pracovat lidi z MZ. Jen nevím jak moc efektivní by byla a na co by byla zaměřena. Jestli na slepice nebo flashjacky. A ředitel by byl samozřejmě náš Andy, protože s jeho multiskillem se nemůžeme nikdo rovnat. 

Dal bych půlku svého platu za takového kolegu

TOP kámo. Vypadá to skvěle. 

Tvoření vlastní klingonštiny pomáhá přežít dny nejen v korporátech, ale obecně Mně třeba ti pavouci prošli, i když si někdo stěžoval, protože i když šlo o gastro obor, tak alespoň v rámci vánočních večírků, povedlo se mi tam propašovat něco z filmu. Jednou šli lidi přímo za film postavy, protože už pozvánka bylo rozevírající přání, kdy se na titulce dočetli, že je čeká bohatý program a jméno hlavní hvězdy večera číhá uvnitř (a tam byla chodníková hvězda s jejich jménem a nalepené kapesní zrcátko, takže byl „každý tou hvězdou“). A pavouci, to už byl ryze horor, kdy jsem roztrousil po baráku tyhle blbinky a právě ve wc kabinkách, vždy na úrovni očí, když si člověk sedl, byly vzkazy. Třeba „Být vámi, nekoukám se nad sebe". A všechno to mířilo k týhle legraci (snad to půjde zobrazit, listuj fotkami do stran, víceméně většina věcí je lepená na koleně, jako ten Pennywise, tak i vchod do márnice, tak aby to nebylo poznat, že jde o xxx papírů :)

Jo holky tam jsou už moc nahaté, ale počítám s tím, že dost lidí stále neumí anglicky, či jim to nedojde. 

Ono když to tak vezmeš, tak i to s tou kočkou 

Dobře ty . My v jedné kanceláři měli různé hlášky z porad, které se nám líbily, ale rozumněli tomu jen ti z provozu (např "Já vlastně můžu zastavit výrobu. - Ano, ale to by byl tvůj poslední hrdinský čin" nebo na jedné poradě se šéf furt na něco ptal a pak pověděl "To byl asi blbý dotaz, co?" odpověď "Ano, a nebyl jediný.").

Tenhle nápad s nálepkama je fajn, to asi někdy použiju 

Přátelé, kamarádi. 
Jsme tu s dalším singlem!

Hezkej vejkend, heléj!

link

Ta Harley a Ivy by pro někoho mohli být přes čáru. 

Ja kdysi v práci vylepil samolepky, které byly v Maximu - zlaté časy. 

Říkal jsem si jak dlouho jim bude trvat než si všimnou samolepky - Zde pracují otroci!!!

Do it! xD

To bych mohl vytvořit taky něco jako cedule “pozor možnost zřícení pavučin” a hodit to na schody a pozorovat jak budou zvedat hlavy ke stropu 

Ty by sis asi bezvadně rozuměl s Billym Elliotem. 

Já jsem jednou seděl hned u dveří do firmy. Vyšel jsi delší sadu schodů, pak byl ještě takovej stupínek a u toho stupínku můj kamrlík. Všiml jsem si, jak k nám jezdí všichni ti honorovaní kravaťáci - ty je vlastně slyšíš už v dálce, jak dupou botkama, aby dali na vědomí, že jde někdo velkolepý. No a speciálně na ten stupínek ještě jó dupli. Tak jsem si stáhl z netu takovou tu žlutou ceduli, co se dává, když je někde čerstvě vytřeno. A k tomu panáčkovi připsal „NEDUPAT - nebezpečí propadnutí“. Nechal jsem si škvíru ve dveřích, ať na ně vidím, a někdy to bylo až dojemný, jak se ten chůzí sebevědomý člověk zastaví, přilepí se na zeď a jako Indy nad propastí, snaží se to přeskočit. Do oběda volali našemu vedoucímu z centrály, co se děje, že se bude muset udělat rekonstrukce, prý se nám tam bortí barák.

Tyhle kravaťáci chodívali na jednání do zasedačky a jak šlo o gastro, dodavatelé tam zásobovali jeden chlaďák zmrzlinou. A samozřejmě, našli se tací, co by si je narvali i do kufříku. Tak jsem si udělal jinou žlutou cedulku, takovou tu s kamerou, kde bylo něco jako „Místnost je monitorována, počet zmrzlin v boxu evidován". A na jednáních si začali všímat, že někteří ti lidé furt kmitají zrakem okolo. Ano, hledali ty kamery, pak místní i politovali, že to vedení je tedy přísné, že dali kamery i sem a zmrzlinu si ani nenabídli.

A my na kolejích máme záchod vylepený fotkami traktorů. Každý svému...