Můžou fotografie mluvit a přinést sdělení? V tomto takřka geniálním dokumentu jednoznačně ano. Libuše Jarcovjáková, dnes už světově proslulá fotografka, nám prostřednictvím svého bohatého archivu a vlastních deníkových záznamů přináší fascinující svědectví ze svého neuvěřitelného života během dvacetileté normalizační éry. Ještě nejsem, kým chci být je niterný ponor nejen do její duše. Klára Tasovská natočila naprosto mimořádné dílo, které právem získává různá ocenění. Libuši Jarcovjákovou nejvíce proslavila série fotografií z legendárního gay klubu Téčko, které v 80. letech patřilo k jedinému místu v Praze, kde se lidé jako já mohli v rámci možností svobodně scházet, i když i tak to představovalo obrovské riziko policejních represí a lustrování. Fotky z Téčka ostatně tvoří nejsilnější část dokumentu a znovu jsem si uvědomil, jak je svoboda pro lidi menšinové sexuální orientace a identity nesmírně důležitá. 

Tím, že Perkins nechá hrát od startu zas nějakou starší skladbu, opět si hraje s ruchy jako kdyby se u každého zavrzání pantů chvíli pozastavil a vybíral to nej + začínáme v minulosti, kdy jsou titulní bratři dvojčata ještě školou povinní, tak pokud by odněkud zaznělo: „KUKU!", věřil bych, že v sousedství okouní i  Longlegs. Nicméně od začátku je jasné, že tentokrát jedeme odlehčenou černohumornou cestou a dobře, tak tedy jakoby „Nezvratný osud“ s ošklivou hračkou, která když packou trefí bubínek, tak jsme 100%, když budu citovat, v prdeli. Není to horor, ale mohlo by to bavit, beru. Christian Convery tu dvojroli zvládá (byť jsou charaktery klasicky o jednom bratru otlounkánkovi  a druhém grázlovi, který ho usurpuje), ty zabití jsou víceméně fajn a ... pak skočíme v čase, bratry hraje Theo James. Ačkoliv mě třeba bavil v Gentlemanech, myslím, že tady zvládá to uťáplé dvojče v pohodě a to drzé s muletem už tolik ne. A potíž je v tom, že když nějaký film zkouší takhle bruslit třeba mezi odlehčeným černým humorem a vážností, většinou se to sesype. Pro představu, nedávné kino se Soumrakem mrtvých - tam bych řekl, že to Wright zvládá skvěle, abyste se v jednu chvíli pousmáli, pak najel na vážnou notu a emočně to fungovalo, stejně jako když se pak vrátí zpět k odlehčení. Tady si dáme na chvíli pauzu od bizardních úmrtí, začneme řešit rodinu a pomalu bych trefil bubínek.

 A s čím mám problém speciálně, čím blíž je film ke konci, tím to působí jako rezignace úplně na všechno. Že má film scény a ty tam mají mít nějaký důvod, smysl. A že tu má být gradace, nezlobil bych se třeba i za finále. Když dojdeme na konec, chvilku jsem přemýšlel, jestli jsem třeba 20 minut neusnul, protože to přeci ... nechybí něco? Nestalo se něco v promítací kabině? Nestalo, bohužel. Takže až to časem bude na VOD, není problém si ... pustit třeba druhý Úsměv. 2/5

On je tam i Timothy?? Tak jsem se začal těšit ještě víc. Vypadá to luxusně! 

O pouhý den později, než mám narozky. Super dárek

Začínáme VHS ukázkou jakéhosi seriálu o medvídkovi s vesmírným výcvikem, jehož úhlavním nepřítelem je Slunce s lidským obličejem. Vypadá to jako něco z Kouzelné školky Jima Carreyho (The Kidding). Po chvillce zjistíme, že je to seriál, co má xxx řad a je to hlavní zdroj vzdělávání a dozvídání se o světě pro jednoho dnes už dospělého kluka, který s rodičemi žije odtržen od civilizace, a když přeci jen nakoukne ven, má masku, aby se neotrávil ze vzduchu.

Tatínek je Mark Hamill a ... tady už bych dál neřekl nic, jen kdybych hledal přirovnání, je to takové halucinogenní „Dožen, co se dá“. Malé, v dobrém smyslu divné, feel good indie, kde místy šlo těžko předvídat, co se stane v následujících minutách. Proto i „feel good“ píšu opatrně, protože ano, pro někoho naivní, ale pohodové to je, nicméně většinu stopáže si nejste jistí, jestli se to nepřepne náhle někam úplně jinam. Gondry do filmů sypal vizuální nápady jak na běžícím pásu, tohle je daleko mírnější, ale poetikou kdyby hlavní postavy chodily třeba do půjčovny za Mos Defem a Jackem Blackem, bylo by to uvěřitelné. Text u Hamilla, to jsem Vám řekl cca první tři minuty filmu. Pokud chcete další tři, už to beru jako docela spoiler - vzápětí do krytu vtrhnou federálové a ukáže se, že rodiče nejsou rodiče, ale únosci, co hlavního hrdinu unesli coby mimino. Proto jsem zmínil ten zvláštní vjem, že pak nesledujete nic děsivého, ale pořád se tam naráží na to, odkud hlavní hrdina je a proč ho asi unesli, co mu dělali. A pro představu - kdybych to posunul o další tři minuty, zas se ten film přetočí kamsi, protože se dozvídáte, jak je to s tím medvědem. Proto takhle opatrně, poněvadž na čsfd je to v komentářích a i v tom popisku k filmu za mě zbytečně moc vykecávající.

Tam musia dosadit niekoho kto ma gule a viziu. S tym, ze prestane dojit Skywalker sagu a pojde nieco ine. Aka je sanca?

Heh, tak konečně žeby přece? To bude pro mnohé velká radost, ale já jsem skeptický jestli se něco změní. Reálně by se tam nestalo nic bez souhlasu od Igera.

‘Star Wars’ Boss Kathleen Kennedy Planning to Exit Lucasfilm at the End of 2025

Samurai Cop 7/10
Jeden z tech filmu, ktere jsou v ruznych zebriccich spatnych filmu v topkach. Zacneme klady: 8bit hudba je kompetentni a jsou tam pekne baby, co se neboji ukazat vnady. A to je vsechno. Neexistujici rezie. Sceny ktere se maj udavat v jedne lokaci, ale jsou ocividne nataceny na 4 mistech by ale nezachranil ani kompetentni strihac, ktery tu ale neni. Desna choreografie akcnich scen, ktera vyusti v prestrelku, ktera ma tak spatne killy, az jsem se malem udusil smichy. Spatne herecke vykony jsou samozrejme zaklad. Skoda, ze ty opravdu nezapomenutelne scenu tu nejsou ve vetsi kadenci a to co je mezi tim, zas tak moc zajimave neni.

La residencia 5/10
Internátní škola v čele s mírně sadistickou ředitelkou má problém, za poslední měsíce se tam nevysvětlitelně ztrácí nadržené žákyně. Mix Suspirie, Psycha a Přeletu zní v této kombinaci líp, než je skutečný výsledek patřící spíš do kategorie: "právem zapadlá Hammerovka".

Mám rád komorní rodinná dramata s postupně gradující atmosférou a Svátost se mi přesně trefila do noty. Každý rok se schází děti a jejich příbuzní na výročí úmrtí své matky. Tentokrát to ale bude mít dost fatální následky. Ačkoli snímek vznikl již před více než 35 lety, rozhodně neztratil nic ze svého napětí, které by se dalo krájet. A to vše v jednom domě, který je jako stvořený pro dramatické konfrontace. Jakkoli herci předvádějí poněkud divadelní výkony, zde to má své opodstatnění. K tomu se přidává minimalistická, i když pro někoho možná dramatičtější hudba. Vše umocňuje pevná režie a vybroušený scénář. Posledních patnáct minut patří k silnému závěru. Nizozemská tvorba není u nás moc známá a je to - alespoň u tohoto filmu - velká škoda.

Další apokalypsa chcete-li kolaps, od tvůrce velmi chváleného Mr. Robota, kterého mám ve Watchlistě dlouho leč, protože je to seriál. Tak na nej dojde někdy kdy se zas bude blížit konec světa. Obsazeni ještě parádnější než u Někdo klepe na dveře, řemeslo v malíku. A když se vyloží karty na stůl, tak je to v rámci fantazie uvěřitelné. Jo tohle bylo dobrý 👍 8/10 plus OST supr

Film dělaný především pro americký trh. A to nemyslím nijak ve zlém, jen pro našince je linka o holocaustu a Osvětimi už poměrně prozkoumaným a "familiárním" tématem, a právě pro Američany může tento film předkládat i právě tuto méně známou realitu. Jinak se jedna o dosti obyčejný a uvěřitelný film, který vsází na ověřené kombo neurotika a rozjívence, kteří ale mají komplexní vztahy a historii, a cesta po Polsku pro ně může být katarzní jak ke vztahu k babičce, tak především ve vztahu vzájemném. Vsází se tu na přesně obsazené herce (nepřekvapí, že jak Culkin, tak Eiseneberg jsou velmi přesvědčiví), a opravdu to tak příjemně nepříjemně plyne, drží se to velmi při zemi s dramatičností, a celkově se jedná o zážitek, který sice asi není přespříliš dramatický a emotivní, a kvůli tomu se možná úplně nezapíše do paměti, ale jako ne úplně pitomé a ne úplně drastické pokoukání na dlouhý večer to naprosto funguje.
7/10

Tak jsem si o víkendu dal dva apokalyptický filmy  o tom povedenými vzápětí. No M. Night Shylaman, pro mě jeho návrat na výsluní nezačal  Rozpolceným, ale horrorem The Visit, který naprosto adoruji. Tady jsem cejtil od traileru příjemný šimráni. Ale co říct k výsledku: předlohu jsem nečetl, jen se ke mě dostali zprávy, ze to režisér nějak převrátil a změnil konec. A to je asi ten problém, herci jsou skvělý do jednoho, užil jsem si i redneck rona weasleyho. Napětí se da krájet, a řemeslo v maličku až teda po poslední půlhodinku, kdy se vyloží karty na stůl a přijde konec, který vyzni opravdu debilně a nejsem schopen ho přijmout 5/10

Měl jsem to stejně. Pak jsem vlastně jen čekal na to, čím je přetáhne na svou stranu.

Ale zážitek mi to nezkazilo. Herci, kamera a hudba to neskutečně táhli nahoru.

U něj jsem si říkal "nah, to by bylo až moc přitažené za vlasy"... no a pak bylo ještě mnohem víc než jsem čekal. Ale to finále mě jen utvrdilo v názoru na film, nebyl to žádný velký zlom
(jakkoli je to bizár, hlavně když hlavní postava předtím okamžitě odmítne kandidaturu na papeže u člověka který si v mládí udělal dítě protože to by vzbudilo moc velkou kontroverzi, ale pak nemá nejmenší problém u papeže který je non-binary... a o kterém do té doby nikdo nic nevěděl, stačil jeden hřejivý proslov od srdíčka)

Taky sis papeže tipl na začátku stejně jako já? Já když tu postavu viděl, tak jsem si hned řekl "To bude on" a byl. 
Jinak já se scénářem až tak problém neměl, jen ten závěr mě přišel čudný teda. 

Dva papežové pro jednoduché liberální američany. Ale možná si to víc zaslouží přirovnávat k jiné Netflixovce - Na nože Riana Johnsona. Až tak moc jsou tu akcentované detektivní linky s odhalováním hříchů minulosti jednotlivých kardinálů, na úkor toho skutečně zajímavého o čem by Konkláve opravdu mohla být - zamyšlení nad uvadající rolí církve a schizma v tom jakým směrem by se měla ubírat. To tu sice lehce načrtnuto je, ale velmi povrchním, až karikaturním způsobem, a doplněné absurdně nereálným dramatickým odhalením v závěru.

Podobně jako Bergerúv přechozí Na západní frontě klid řemeslně velice dobře zpracovaný, ale myšlenkově mnohem primitivnější film než jak by si téma zasloužílo.
7/10

Islandske zimni dobrodruzstvi se zombieky?  Pomale, nizkorozpoctove, fajne. Slusny prumer, jednohubka. 

Po letech jsem si pustil Krále s Timothéem, tentokrát už legálně a na obrazovce a je to ještě lepší než tehdy. Ten film je natolik mistrovský, že jsem se jím cítil úplně pohlcen. A bohužel dost promlouvá k dnešku daleko více než v době premiéry.