Ty máš celkově rád ty zasněžené horory

Hlad to doporučuje kde může. 
Já si to dal před rokem a je to fakt výborné. 
Soundtrack, který bych já do takového filmu nikdy nedal, ale sedí tam dokonale.

Jeden z nej zapadlych filmu a jeden z nej soundtracku ever.

No pane jo... 

Nějakou čirou náhodou jsem narazil na Ravenous z roku 99. Jsem moc rád za tu náhodu a ten soundtrack! 

link

návrat ako sa patrí 

To s tym Mad Maxom sa stalo aj mne a pic**al som ako chora vrana

Sedm je jeden z pěti mých filmu, které si zasloužily Steelbook

Alien Romulus konečně u nás na Disney Plus - 15. ledna.

Ani píseň na svatbě na konci?

Nic ruskyho se tam nezpivalo.

Ono s tou návazností - poslední roky podle mě v TV běží (a na DVD) verze, která je kapku sestříhaná + jsou tam ponechané některé zvuky a písně v originále. Ale už jsem to taky pár let neviděl.

Já o tom manželce a švagrové jen vyprávěl a bylo jim z toho zle.

Nepříjemná podívaná, kterou by rozhodně neměl vidět nikdo, kdo je v očekávání potomka, a nebo má čerstvě malé miminko. Filmaři moc dobře ví, že vytvořili až moc neuvěřitelnou zápletku, a proto jí okořenili několika scénami, které působí jako z jiného filmu. A já s tím měl docela velký problém. Buď se to celé mělo držet v té depresivní rovině, a nebo se to mělo zvrhnout do šílené černé komedie, protože na ní má film hodně dobrý náběh přes hlášky a dialogy. Tohle rozkročení mezi žánry mi nesedlo. Nicméně musím uznat, že to má fakt nepříjemnou atmosféru, nesympatické postavy a umí to být dost depresivní. Konferenční stolek není pro každého. Někomu sedne ta satira a černý humor, a někdo si z filmu odnese jen pěkně hnusnou depku. Ať se každý rozhodne sám jestli je to pro něho. 6,5/10

link

Zrušeno. Takže si na Hollywoodský film pod taktovkou našinského tvůrce musíme zas počkat.

Doslova srdeční projekt Bradleyho Coopera má jeden zásadní problém: forma vítězí nad obsahem. Černobílé pasáže v klasickém formátu 4:3 jsou naprosto úžasné, nápadité a hereckým koncertem zúčastněných protagonistů. Bohužel s přechodem na barvu už se objevují jisté slabiny. Bradley díky protetickému masování sice vypadá jako Bernsteinovo dvojče, ale protetika žel brání úplnému rozvoji jeho hereckému koncertu. Ten zde naopak předvádí Carey Mulligan v roli životem ztrápené Bernsteinovy manželky a tento její herecký koncert je plně autentický, jelikož není limitována protetiky. Ani scénář mi úplně nesedl. Bradley se nemohl rozhodnout, zda by chtěl zachytit hudební rozvoj Bernsteinova tvůrčího génia (všechny koncertní scény jsou fantastické) nebo se plně soustředit na Bernsteinův soukromý a demytizující život. Konečný sestřih je ohromující pouze napůl a pouze v dílčích scénách, což je u člověka, jako byl Leonard Bernstein, dost promarněný potenciál. Přesto jsem za tento snímek rád, i když by si zasloužil mnohem lepší dramaturgii. Ta tady schází asi nejvíc.