Nepátral jsem nějak hluboce, ale první puštěný odkaz je na 100% theatrical cut...ono by i dávalo smysl, že na ten mají Warneři právo, zatímco s Final Cutem můžou být ty práva složitější...

Však tohle už je taky dost legendární, studiu se nelíbil Ridleyho původní záměr a tak tam musel přidat voiceover, vyhodit některé klíčové scény, a naopak přidat jiné pro happyend - se záběry co byly původně natočené pro Kubrickovo Osvícení. Po letech Ridley udělal svůj vlastní cut, a po dalších letech ještě jeden kompletně restaurovaný - jediná verze Blade Runnera na kterou má smysl se dívat je Final Cut z 2007 (a jestli na Maxu nabízí jen tu theatrical tak je to teda brutální prasárna)

Je klidně možný, že Nko koupilo tu přestříhanou verzi...na Maxu je ale origo kino verze, kde je ten Fordův voiceover a jednoznačně optimistický konec...

To je pozoruhodný. Já BR viděl taky relativně nedávno (rok nebo dva dozadu) asi na Netflixu a žádnej voiceover si nevybavuju...

Ty alt. verze jsou zrádné... nedávno jsem na Maxu prvně koukal na Blade Runnera, a říkal jsem si, jak mě celou dobu sral ten Fordův příšernej voice-over...a Ridley ho samozřejmě o dvě dekády později v nějaké úplně jiné verzi celý vystříhal, takže ji musím dříve nebo později vidět*:D*

Každej máme nějaký ostudný resty, no ne? Plusy: [list][*]Vypadá to nádherně, ten věk na tom prakticky není poznat a už úvodní havárka USS Montana je natočená neskutečně dravě[/*][*]Cameron to má neskutečně v ruce. Ve čtyřicíti jsou věci, který jsem ještě na plátně neviděl (ani by mě nenapadlo, že uvidím) docela už vzácný, ale v podstatě fyzická fackovaná dvou ponorek je rozhodně jedna z nich. Přitom to v 35 let starým filmu působí naprosto realisticky, neskutečný FX.[/*][*]Bezchybnej casting, což je něco, co mi upřímně přijde jako slabší stránka u Jimovo filmů. Eda Harrise až tak nakoukanýho nemám a tady je to teda ohromnej borec, Mary Elizabeth M. (odmítám dohledávat jak se to píše) tuplem a krásně jim to spolu šlape. Biehn dost přehrává, ale pod scénář se to asi schová.[/*][*]Ta ústřední romance je vážně hrozně cute *?)* (jakpak se moderním feministkám a [i]doOdině [/i]líbí vyslovená myšlenka, že i silná, odvážná a schopná ženská potřebuje chlapa, co ji podrží, jinak se z ní časem stane zahořklá agresivní štěkna, kterou nikdo nemá rád? Podruhý během čtyř let Cameron dokazuje, že silný ženský postavy umí, jako nikdo jinej) [/*][/list]Mínusy: [list][*]asi tři konce...[/*][*]...což by mi až tolik nevadilo, pokud by se při každým dalším konci neměnil scope filmu...[/*][*]...a nedostali bychom se postupně až k závěrečný třicetiminutovce, kde [spoiler]Ed Harris jednou smskou mimovolně zachrání svět a emzáci mu na vertikální vodní hladině pouští sestříhaný televizní vysílání[/spoiler]. To už jsem si s prominutím vzpomněl na počítačovej virus ve Dni nezávislosti, což se - jakkoliv mám Den nezávislosti rád jako každej jinej - se zbytkem filmu opravdu šeredně tlouklo[/*][*]jsem stará fňukna a happy end mi ještě pořád zahřeje okoralý srdce, ale kdyby ten film skončil ohlášením zásoby kyslíku na pět minut, bylo by to mnohem lepší[/*][/list]Z Wikipedie jsem pak pochopil, že jsem si asi neměl pouštět prodlouženou verzi. No co už, i tak to byl fajn večer. [b][7.5/10][/b]

Druhý nejlepší Hitchcock, kterého jsem zatím viděl.  Podobně jako u Provazu se jedná téměř až o divadelní hru, kde spolu s hrdinou neopustime jednu místnost a stejně jako on šmírujeme příběhy jednoho sousedství.  Škoda uspěchaného konce, protože do té doby to byla velmi kvalitní práce s napětím a ty malé příběhy sousedů byly poutavé  - i když toho hudebníka bych asi druhý den zastřelil.  Pikoška na závěr: Zjistil jsem, že mám hlavně štěstí na filmy s Jamesem Stewartem, protože jsem si myslel, že je to Hitchcockuv dvorní herec a on hrál jen ve čtyřech jeho filmech, ze kterých jsem tři viděl.  Důležité oznámení na úplný závěr: Grace Kelly byla Bohyně. 

*:+* Dík pepo, bylo to moc fajn *:+* Asi v tom nevidím ultimátní pecku, protože konec byl (pochopitelně) moc cukrkandl, ale to ne protože by to byl ten cukrkandl, ale protože většina filmu byla až dokumentárně neosobní a to mi velmi imponovalo. Škoda přestřelené délky a trošku slabší dramaturgie, hlavně v první polovině filmu. Naopak herecky skvělé, byť na asijské (ne)herce(?) jsem si celkem dlouho zvykal a celkově ten příběh je filmovější, než jsem čekal. Jako celek opravdu dobré vidět, z těch rekonstrukcí reálných událostí velmi dobře pojato. Howarda sem se trošku bál a dokážu si představit, že pod někým osobitějším by to ta ultimátní pecka opravdu byla, ale má to blíž Apollu a Rivalům, než Šifře, nebo Solovi.*:+*

Japonsko v podání Kijoši Kurosawy je rozpadající se díra plná špíny a rozkládajících se budov, obývaných lidmi kteří jsou obdobně v rozkladu, mentálním, duševním, emočním. Mezi nimi se rozmůže zdánlivá epidemie nahodilých vražd, připomínající epidemii nepochopitelných sebevražd v kultovním Suicide Club - ale tady na rozdíl od něj není popisována frenetickým vrstvením bizarního gore a šílené filosofie, ale pomalým, velmi pomalým budováním nesmírně nepříjemné atmosféry, v jaké detektiv vyšetřuje původ těchto vražd zatímco se mu pomalu hroutí jeho osobní život. Ale nachází mnohem víc otázek než odpovědí, a ještě mnohem míň odpovědí se dostává k divákovi. V základu je Cure slowburn mysteriozní thriller, a je v něm vidět jasný rukopis režiséra který později přišel s brilantním Kairo - které bylo ale už čistým hororem a proto bylo tak skvělé, na naraci v něm tolik nezáleželo, atmosféra byla extrémně dusivá, vír otázek a nepopsatelných vjemů jen zesílil imersi diváka. Tady mě toto naopak do jisté míry z filmu vytrhávalo, u detektivního příběhu přemýšlím nad racionálními odpověďmi, čekám i progres a aspoň náznak smysluplného rozuzlení. A že Cure s tímto nemálo šetří je v něm poněkud ubíjející. V tom jaké pocity dokáže probouzet je ale unikátní.

V tom nejlepším slova smyslu! *:+* [b]Ash_Black[/b]: Není zač, taková reakce vždy potěší! *:)* A dodám už snad jen, že "Já nejsem taxikář, já jsem konvička!" se na různých seznamech památných posledních vět ve filmu objevuje trestuhodně málo často... *8)*

To jsem kdysi skoro celé prospal. *:D*

Někdo říkal, že prej je říjen dobrej čas na horory, tak jsem si pustil The Void, což už jsem měl dlouho v merku, protože prý "cosmic horror" a já jedu už pár týdnů takovou trochu Lovecraftovskou vlnu. Bylo to děsný, ale bohužel ne tak, jak bych si přál. První třetina ještě celkem ujde, protože se jde na věc opravdu hodně svižně. Bohužel pak druhá třetina zásadně zvolní a začne natahovat stopáž tradiční výplní ve stylu "everybody loses their shit", přičemž herci jsou hodně slabý a vy zjistíte, že zdaleka nejděsivější chvíle filmu jsou ty, když si začnou dva lidi povídat: tak agresivně dementní a nefunkční repliky jsem ve filmu neslyšel možná dvě dekády. Závěrečná třetina to zase trochu zvedne a ke slovu přijde konečně jedinej opravdu vynikající aspekt filmu - parádní praktický efekty monster. Opravdu, jestli to viděl Carpenter, musel bejt pyšnej. Já bohužel už tou dobou jen doufal v brzkej konec, protože jsem se hrozně bál, že zase přijde nějaký zklidnění a konverzace. Scénář / děj toho filmu je zkrátka naprosto, totálně nefunkční a dokonale neguje jedinou opravdu silnou stránku, kterou se film může pyšnit. A kosmickej horor to vidělo tak nanejvýš z rychlíku. Vyhněte se tomu velikým obloukem a ty dvě zajímavější scény si najděte někde online... [b][2,5/10][/b]

to je uplne sialeny film*:+**:+**:+*

[i]„Theodorů Rooseveltů je tu teď víc a to by mohlo dělat potíže. Momentálně je nedostatek Napoleonů.“[/i] A to je jen ta vrchní bezinka - postava žijící v domnění, že je prezident Roosevelt a každý, kdo v domě zemře, ten padl jako oběť žluté zimnice. Není čas, Panamský průplav se sám nepostaví a já si vlastně nevědomě dal stylovou Halloweenskou věc. Takhle, odehrává se to na Halloween a spisovatel, autor her brojících proti manželství se zrovna oženil. Akorát to teď není vhodná chvíle pro představení nevěsty rodině, protože se taky dozvěděl, že jeho na pohled milé tetičky v nejvřelejším úmyslu „pomáhají“ starým a opuštěným z tohoto světa. Je trochu rozdíl ve scénách, kde je a není energické dynamo jménem Cary Grant, ale skvěle mi to sedlo. Nejedna postava tu má touhu psát divadelní hru a svěřuje se s tím v nejméně vhodné momenty, jsou tu zábavné parafráze na Borise Karloffa („Ten obličej už jsem někde viděl!“) a ... mě rozesmál i gag, kdy před domem netrpělivě dlouho čeká taxikář, na ulici vyběhne roztržitý Grant a pokyne, ať mu chytí taxíka. On to automaticky udělá a až pak mu to dojde, když Grant s tím dalším taxikářem odjíždí. Opravdu díky moc Seldomseenovi za výběr do výzvy *:+*

Huh? https://youtu.be/6fXCjSgItgw?si=SbyDvZOoya_WvGSf

Rokvill

A určitě budeš na obálce "encyklopedie zvířecího filmu"