Po pár nezdařilých pokusech jsem si u jedničky „Úsměvu“ říkal, že v rámci mainstream hororu by právě tohle mohlo jít cestou „Nezvratných osudů“ a pokračovat, bylo to za neurážející 3/5. U dvojky je nejdřív nutné smířit se s tím, že je to skutečně o něco dražší variace jedničky, doslova i v závěru opět vyleze příšera, ale kdybych byl sýček, sýčkuju, že tady vypadá jak nějaké monstrum z ps2 her. Z hlediska tempa byla jednička poměrně obratnější, ale dvojka má své největší plus v hlavní herecké roli. Takže tu první skoro hodinu zdá se, přešlapujeme spíš na místě a čekáme, až se postavy naladí na něco, co my jako diváci už od jedničky víme, ale táhne to právě Naomi Scott, která hraje o parník jinde, než herečka z jedničky. V rámci hororů neobvykle výrazný výkon, kdy je ta postava pernamentně v neklidu na prahu zhroucení a to takovým způsobem, až je to v druhé polovině i fyzicky nepříjemné (otázkou je, jak to bude fungovat doma, tohle možná umocnilo kino). A taky si nevzpomínám, že by ta postava z jedničky dostávala až takhle psychicky čoud a propadala se do horších a horších situací, kde by člověk fakt nechtěl být.
Co se týče lekaček a děsů, jak byl sál poměrně zaplněn a pořád se jím neslo hlesnutí, že „Teď jsem fakt posranej“ atd., neberu nikomu, že to na něj funguje, ale ten způsob strašení, že snížím zvuk tak, že neslyším ani skoro krok, abych to vzápětí na max osolil = lidé sebou škubnou, i když tam primárně třeba ani nic děsivého není, to už tady při míře dvouhodinové stopáže spíš rušilo. V rámci nepříjemného stavu funguje nejlépe za mě jedna scéna, která se bez téhle berličky komplet obešla. Celkově bych to vnímal spíš, než horor s kupou lekaček a gore jako ... velmi volně „Byt“ od Polanskiho, ale po x letech. Máme tu holku, co víc a víc paranoidně ztrácí přehled co je realita a co přelud, většinu času pobíhá po svém už tak docela strašidelném bytě a pomalu se hroutí. 3/5
Úsměv 2
920460
Po pár nezdařilých pokusech jsem si u jedničky „Úsměvu“ říkal, že v rámci mainstream hororu by právě tohle mohlo jít cestou „Nezvratných osudů“ a pokračovat, bylo to za neurážející 3/5. U dvojky je nejdřív nutné smířit se s tím, že je to skutečně o něco dražší variace jedničky, doslova [spoiler]i v závěru opět vyleze příšera, ale kdybych byl sýček, sýčkuju, že tady vypadá jak nějaké monstrum z ps2 her[/spoiler]. Z hlediska tempa byla jednička poměrně obratnější, ale dvojka má své největší plus v hlavní herecké roli. Takže tu první skoro hodinu zdá se, přešlapujeme spíš na místě a čekáme, až se postavy naladí na něco, co my jako diváci už od jedničky víme, ale táhne to právě Naomi Scott, která hraje o parník jinde, než herečka z jedničky. V rámci hororů neobvykle výrazný výkon, kdy je ta postava pernamentně v neklidu na prahu zhroucení a to takovým způsobem, až je to v druhé polovině i fyzicky nepříjemné (otázkou je, jak to bude fungovat doma, tohle možná umocnilo kino). A taky si nevzpomínám, že by ta postava z jedničky dostávala až takhle psychicky čoud a propadala se do horších a horších situací, kde by člověk fakt nechtěl být.
Co se týče lekaček a děsů, jak byl sál poměrně zaplněn a pořád se jím neslo hlesnutí, že „Teď jsem fakt posranej“ atd., neberu nikomu, že to na něj funguje, ale ten způsob strašení, že snížím zvuk tak, že neslyším ani skoro krok, abych to vzápětí na max osolil = lidé sebou škubnou, i když tam primárně třeba ani nic děsivého není, to už tady při míře dvouhodinové stopáže spíš rušilo. V rámci nepříjemného stavu funguje nejlépe za mě jedna scéna, která se bez téhle berličky komplet obešla. Celkově bych to vnímal spíš, než horor s kupou lekaček a gore jako ... velmi volně „Byt“ od Polanskiho, ale po x letech. Máme tu holku, co víc a víc paranoidně ztrácí přehled co je realita a co přelud, většinu času pobíhá po svém už tak docela strašidelném bytě a pomalu se hroutí. 3/5
Úsměv 2
|
reagovat
|
