4/5Longlegs
Někdy se to stane jednou za rok, někdy vůbec. Vloni u Babylonu, letos u Chudáčků a teď tady. Jdu na film do kina a po konci bych se jen u kasy otočil a šel si to vstřebat ještě jednou. Tohle jde divácky víc naproti než třeba Perkinsovo „The Blackcoat's Daughter“, kde jsem se ztrácel, hledal si po filmu různé rozbory a ztrácel se dál. Určitě bych našel výtky nejen k finále, ale ve výsledku bavilo. Baví mě, jak Perkins přemýšlí kam dá kameru, jak rozehraje napětí pouhým vrznutím parket. Baví mě to úmyslný schovávání Cage. Takhle to funguje daleko líp, než kdyby odněkud na nás civěl furt a jak jsem se trochu obával, jestli nebude v tom přepálenym běsnícím módu, tuhle kreaci bych přihodil k těm nejlepším z posledních let. Atmosférou, kdy zdá se, umřely v tomhle prostředí i mraky, mi to připomínalo pár let staré The Dark and the Wicked. A samostatnou kapitolou je zvuk a moje úchylka na ruchy
4/5
4/5|
reagovat
|

