Díkes! 

To je audiogram, takže https://www.google.cz/search?q=create+audiogram+for+social+media&client=ms-opera-mobile&sca_esv=589549041&channel=new&espv=1&sxsrf=AM9HkKlqBQ9ljk7kWxv_0-DSYb4Xx1zPXw%3A1702207301261&ei=RZ91ZbK6D66U9u8PiaKxwAQ&oq=create+audiogram+for+social+media&gs_lp=EhNtb2JpbGUtZ3dzLXdpei1zZXJwIiFjcmVhdGUgYXVkaW9ncmFtIGZvciBzb2NpYWwgbWVkaWEyCBAAGIAEGKIEMggQABiABBiiBDIIEAAYgAQYogRI4GFQtRRYkFtwAXgBkAEAmAG_AaABuBKqAQQwLjE2uAEDyAEA-AEBwgIKEAAYRxjWBBiwA8ICChAhGKABGMMEGArCAggQIRigARjDBOIDBBgAIEGIBgGQBgg&sclient=mobile-gws-wiz-serp

Trošku off topic směrem k socials... Nevíte někdo pls, jak na Instagramu udělat toto? https://www.instagram.com/reel/C0hcUM5xgIt/?igshid=ODhhZWM5NmIwOQ==  Jako tu vizualizaci zvukový stopy?  Počítám, že někdo znalej tu nejspíš bude.  Odměnou budiž neskonalá vděčnost mé maličkosti. 

Stifler's mom entered the chat *:D*

Suhlasim s Rainom (insert Harold on pain) white noise je dosť pomoc. Pomáha to aj mne, mám plytký spánok a tie zasrané škorce tu spievajú od 5tej rána.

Tak byla to nadsázka... Každý děcko je jiný. S prvním jsem do jeho půl roku zvládl dohnat Game of Thrones tenkrát. Druhej neuměl usnout jinak než u mě v náručí a potřeboval bílej šum.  A pak si oba oblíbili kočár a to byl konec *:D* Pokaždý to bude jinak. Ty moudra prostě neplatí dycky, a i když jsou nějaký univerzální, tak stejně je to dycky na tý partnerský dynamice a na daným mimču.  Spíš jsem se pak divil co všechno bylo pro mě jako španělská vesnice a co všechno jsem se musel "naučit" a kolik toho prostě taky tak nějak najednou sepne a jde samo... A já ten čas tak nějak prostě "věnoval" rád. Bylo to takový přirozený, odsunout sebe z prvního místa.  Nejhezčí období mýho života začalo s příchodem dětí.  Ale o tomhle to v domácím kině asi bejt nemá. Pardon.  P.S.: Univerzální rada, která ale platí snad opravdu vždycky - spí dítě, spí matka, (spí otec). *:D*

On to píše z pohledu toho dítěte... *:D*

Napsal Rain - otec pěti dětí*:D*

Nope. Máme 6 týdnů a řekl bych, že omezení sice je, ale když spí v ložnici, tak bez problému si jsem schopen pustit film/seriál/konzoli a nijak extra se neomezuji.

Bude čas. Nám první dítě spalo jen když jsme s ním skákali na takovýmtom gymnastickým míči. Ne usínalo. Spalo. Jak jsme přestali, vzbudilo se. Skouknul jsem tehdy spoustu seriálů, i když žezačátku se mi ze čtení titulků během skákání dělalo blbě. A když jsme mohli pozdéji přesedlat na houpačku a jen ho rukou pohupovat, byly to pravý koukací hody :o)

(...esmo ať tohle možná radši ani nečte...*;)*) Já to tehdy bral vážně, jen mi nepřišlo úplně vhodné to v této fázi ještě komentovat. *:+* K rodičovství samému jsem toho názoru, že nemá moc cenu příliš vysvětlovat předem, beztak si to musíš všechno primárně zažít sám. *:)*  Zmíním jen jeden aspekt, který by pro tebe konkrétně mohl být zajímavý: jedna z výhod otcovství a s ním spojených záležitostí je, že v sobě člověk může objevit nejrůznější skryté vlohy (a ano, platí to podle mě i pro někoho tvého množství talentů již známých...*;)*) - jako například, co já vím, namátkou, když ti dejme tomu tvá drahá polovička suše oznámí, že tu čtvrthodinu, co trvá cesta autem do porodnice, v žádném případě nedá, kteréžto podezření se o nějakých 5-10 minut později (a tedy dávno předtím, než má jakákoliv asistence šanci dorazit) na podlaze v koupelně ukáže být velmi opodstatněným... *8)*

Jakožto ne-otec gratuluji a posílám upřímnou soustrast. Děti mě děsí *:o*

Pro jednou nelze než souhlasit s verbstem*;)*: představa, že si jen tak někde sedíš stranou se sluchátky, je mírně řečeno úsměvná (samozřejmě pokud tedy nejsi daleko větší asociál, než se tady prezentuješ)...*8)* Každopádně ovšem (předběžná a opatrná) gratulace! *:+*

Gratulace! I sluchátka budou vyhozený peníze.  Nebude čas. Na nic.  Aspoň pár let teďka.