Nebuď fanatik. Nemáš pravdu. (viz Karlos) 

Myslím si, že ty jsi nepochopil, že pokud to pro věřícího platí, platí to úplně stejně i pro nevěřícího. Já si teda myslím, že to ani pro věřícího ani pro nevěřícího neplatí a že věřící i atheisté se navzdory rozličným přesvědčením mohou milovat, vážit si navzájem jeden druhého a dokonce oceňovat mnohé na přesvědčeních toho druhého (respektive to vím ze zkušenosti). Ale o to mi nejde. Jde mi o to, že Gonzi sice tvrdí, že to tam včítám já, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že vidí nějaký rozdíl v tom, jak tolerantní může být věřící a jak nevěřící. Tak jsem se snažil vytlačit, v čem by jako ten rozdíl měl být (protože si myslím, že nic takového není).

No, možná čas na příklady....
Když mají katolíci na Velikonoce přímluvy, jednou z nich je: "Prosíme za všechny nevěřící a ostatní náboženství, aby žili plně ve svém přesvědčení a aby dosáhli spásy, o kterou usilují".
Asi tolik k tomu myslení si ničeho hezkého....

edit: Není to přesné znění. V případě potřeby ji můžu doplnit, pokud by to bylo potřeba.

Myslím, že si to pochopil špatně. Věřící ve skutečnosti nemůže být tolerantní, protože jinak by nebyl věřící. Ten umírněný jen nemá potřebu tě ukamenovat nebo poslat na hranici jako kacíře. Ale stejně si o tobě nebude myslet nic hezkého. 

Ok. Vím, co mě zmátlo. Na začátku jsi totiž napsal:

"Věřící může být tolerantní, ale ta tolerance je "naučená"

Mělo tam tedy být "Člověk" a ne "věřící". Že?

To v tom případě ale jen popisuješ rozdíl mezi tolerancí a souhlasem. V tom je celá pointa, že lidi spolu dokážou vycházet, i když si myslí
různý věci

(+ teda existuje řešení, že oba své přesvědčení pozmění pod dojmem argumentů toho druhého a najdou něco, na čem se shodnou. A tohle řešení je docela reálné.)

"Oboum nezbývá než tolerovat blud toho druhého"

Ano, to jsem rád, že souhlasíme. Pak tedy v tomto není rozdíl mezi věřícími a nevěřícími. Proč to tedy líčíš jako specifický problém věřících?

OK, já to musím přestat sledovat, myslel jsem, že vydržím docela hodně, ale Kfar Aza, to prostě nedávám...

Žije-li atheista s věřícím, taky mu nezbývá než tolerovat, źe ten druhý žije v bludu. Furt nevidím rozdíl.

Ty máš ale strašně zkreslenej pohled na víru a náboženství jako takový.

V neděli se samozřejmě potkat můžeme. A potkáváme. 
A není to o toleranci bludů. Je to o vzájemným pochopení, že to ten druhej vidí, vnímá a žije jinak. 
To z něj nedělá debila a rozhodně to ze mě nedělá člověka, co má patent na to pravý. 

Dovolím si tvrdit, že v drtivé většině tohle vidím i kolem sebe. Ta touha po... Jak se to říká "Ekumenickosti" ? 
Církevní Instituce jako takový nejsou ty lidi v nich. 

#teamMarvin

Ještě k tomu tvému příkladu, jak rodiče vysvětlují dítěti, že jen jeden Bůh je ten pravý, ale rodiče mají každý toho svého. Na tomhle principu jsou ty Gervaisovy vtipy, jak jsou ty tisíce Bohů a všechny jsou výmysly, krom toho jednoho v kterého zrovna věříš ty atd.

Tak jen aby bylo jasno. Většina náboženství není monotheistická ani to nejsu uzavřené Pantheony, většina bůžky a Bohy vesele míchá, kombinuje, vytváří nové a všechny šťastně uznává. Klasické monotheismy sice tvrdí, že je jen jeden Bůh a ostatní jsou výmysly, ale zase u nich platí, že Jáhve, Hospodin a Alláh jsou prokazatelně tentýž Bůh, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. Na tom se Korán SZ a NZ neproblematicky shodují.  Takže dva monotheisté vysvětlí dítěti, že je jen jeden Bůh a jeho rodiče mají každý trochu jiné zvyky v jeho pojmenovávání a uctívání. Je to úplně běžné.

Myslím si, že si představuješ víru, jako nějakou specifickou a dosti nepružnou nadstavbu nad světonázorem. Natolik odlišnou od toho, co si o světě myslí nevěřící, že ta myšlenka, že to, co popisuješ se vztahuje na veškeré světonázory Tě ani nenapadla.

Tedy: když si někdo myslí, že náboženství jsou vesměs chybná a vedou jen ke sporům a falešným pocitům nadřazenosti, neřadí se tím náhodou k (dodnes stále spíše menšinovému) světonázoru, který sám sebe považuje za správnější než ty ostatní a ostatní může také nanejvýš tolerovat v jejich "hlouposti"?

Jedna z nejčastějších iluzí, kterým člověk propadá, když uvažuje o světonázorech/náboženstvích ostatních je představa, že všichni mají své omezující a omezené malé světonázory, jen já nad nimi levituji a vidím jasně, jak ubozí a falešně povýšení nad ostatní jsou.

A ten rozdíl, že náboženství je nějaké méně ohebné než běžný zvětonázor a manželé si ho tudíž nemohou "zprůměrovat" musí vycházet z nějaké představy, kterou o náboženství máš, ale která naprosto neodpovídá empirické zkušenosti.

Poznámka na okraj: pod pojem náboženství zahrnujeme eklekticky co se nám hodí a nevíme co jím míníme. Většina lidí, kteří se považují za příslušníky nějakého náboženství považují za podstatnou praxi a v co by měli věřit je moc nezajímá a moc o tom nevědí. Představa, že náboženství je především systém metafyzických přesvědčení o světě je sice velmi intenzivně zakořeněná, ale v podstatě velmi chybná. Náboženství jsou velmi pružné a proměnlivé kulturní fenomény sestávající z nejrůznějších symbolů, praktik a jazykových her. Jako systémy přesvědčení zajímají a vždy zajímaly jen pár elit, které si stavěly živobytí na tom, že vědí v co se má věřit, takže ostatní se o to starat nemusí a můžou vklidu líbat ikony/obětovat holoubata/tančit v kruhu... whatewer.