Pětiletá pauza od poslední desky se projevila jen v tom dobrém. Novinka nemá hluché místo a tentokrát nedošlo ani na malé přešlapy, které předchozí abla obsahovala.
Hned zkraje je ale nutné říct, že Coco moon je dlouhá. Obsahuje sice jen jedenáct kousků, ale průměrná délka tracků je pět minut. A je to znát. Pryč je údernost a pestrost The Midsummer Station, nebo Mobile Orchestra, novinka je stylově sevřenější, hodně navazuje na ranou éru.
Délka nahrávky je ale více jak ospravedlnitelná. Nenavazuje se totiž jen koncepčně, ale především snahou o hudební vyprávění, které Young započal s minulou deskou a osvojoval si is vedlejšáky s filmově laděnými instrumentálkami.
Tématicky nejde o generické zaláskované bolístky, ale věnuje se defakto úplně všedním věcem, ve kterých hledá kouzlo okamžiku. A panečku, že z některých momentů dokáže vykřesat hodně!
Young dotáhl schopnost hudebního vypravěčství ke stejné dokonalosti, jako v dokonalosti hudební produkce. Ta je i nyní naprosto špičková a jaksi už automaticky očekávaná.
Pokud bych měl vypíchnout jeden track, bylo by to The Tornado. Vystihuje vše, co jsem popisoval výše v míře nejvyšší. Je nutné ale také podotknout, že to nebude deska pro všechny. Je to popík, který inklinuje k indie, neobsahuje žádnou průraznou a přímočarou pecku, kterou by si v nadcházejícím létě chytila davy a aktuálně ani nijak neexperimentuje s hudebními žánry, aby byl někdo nachytán na švestkách příjemným překvapením. Je to deska, co bude v budoucnu vnímána jako ta skvělá a solidní, ale momentálně ji lidi asi hltat ve velkém nebudou.
Ale dejte jí šanci. Nabízí toho hodně a po dlouhé době je to zase kousek, který nemá slabého místa.
MusicZone: Owl City - Coco moon
|
reagují:
verbst
|
reagovat
|
