> Příběh je ten, že utíkám z vězení Což nezní moc intenzivně, když u toho běháš ke každé bedně. Gameplay ti doslova rozbíjí urgency. Když si Duro přisedne a bude se dívat, jak hraješ, tak se bude 80% stopáže nudit, protože obíháš bedny/sekáš běžné enemáky. Nemluvě o tom, že kdybych naopak tobě vyřízl těch 20% cutscén, tak tě pro změnu nebude bavit to obíhaní beden *:D*. > Máš příběh a pak máš nějaké boční mise, celkově hratelnost a další věci A na Nově máš příběh a pak máš nějaké reklamy mezi tím. Nevím jestli to přidává na dějovém zážitku *;)* (nadsázka). Anyways, já do toho fakt nešiju obecně, ani teď neřeším ludonara... apod. Jde mi čistě o to, že když je dobrý film o [doplň si téma], tak je o tom tématu. V podstatě každý aspekt by měl podporovat/zkoumat tutéž myšlenku. Ve hrách to tak nefunguje, protože máš nějakou dějovou myšlenku gameplayem spíš rozmělněnou, než obohacenou. Přidej si k tomu, že hráč principiélně musí hrát a vyhrát a rychle se dostaneš k problémům ve vyprávění. Abychom si rozuměli, tak třeba worldbuilding může být ve hrách řádově lepší, než v knihách. Jen to není zrovna nejvhodnější médium pro "klasické" vyprávění. To není chyba, ale vlastnost. Co je chyba je málo zkoumané vyprávění pomocí gameplaye, ale to už jsem jinde *:D* a s klasickým vyprávěním to nemá nic společného.

Nikdy jsem tyhle dvě věci nespojoval dohromady. Máš příběh a pak máš nějaké boční mise, celkově hratelnost a další věci. To že můžu jak debil běhat v Ragnaroku ke každé bedně zatímco utíkám z vězení a jdou mi po krku nepřátelé je moje volba, příběh je ten, že utíkám z vězení. Pakliže bych použil tvůj příklad s hadem, tak že v příběhu některou z hlavních postav uštknul a já pak musím deset minut sbírat pampelišky, tak interpretace je že někoho uštknul had a já ho musel zachránit. Hry jsou delší a komplexnější než filmy, často i než seriály = mají výrazně větší potenciál pro lepší příběh. A řada z nich ho i má. Nicméně ano, knihy jsou čistě z hlediska vyprávění pořád nejdál. Nebo aspoň ty, kde není tuna balastu a popisování toho, kolik odstínů modré byste našli daný den na obloze.

Já neříkám, že nemůžou být lepší. Já říkám, že vesměs nejsou. Čest vyjímkám. Pokud vezmeš něco jako 1883 a chtěl bys z toho udělat hru (představ si RDR2), tak tam z tažení povozu přes řeku nebo hledání lepry musíš udělat minihry, což ti celkově naruší vyprávění. Někoho by uštknul had a ty bys hned měl minihru se sbíráním bylinek v okolí (5/10 pampelišek) a přepadla by tě u toho smečka vlků, apod. Tahle Gamifikace sráží kvalitu vyprávění, pokud vyprávění není PŘÍMOU součástí herní smyčky (jakože typicky není).

Jenom bacha, jmenuje se to tam Poslední hvězdy stříbrného plátna *;)*

Když nepřijde duro do zbytečný debaty o hrách, přijde zbytečná debata o hrách k němu... *:D*

Většina her se dostane někde na úroveň průměrných blockbusterů, jestli vůbec. Nic proti tomu, hry hraju rád, ostatně se nimi i živím, ale naprosto chápu, proč by to spisovatel označil takto. Hry můžou nabízet mnohem víc, než tradiční vyprávění (The Witness), bohužel to dělají jen výjimečně a v tom tradičním vyprávění jsou knihy/filmy podstatně dál a popíráním to opravdu nedoženeme*?)*

Vždy sa aj čudujem, prečo chodíš do seriálovej diskusie. Ja napríklad som v živote neotvoril debatu "hry". Len by som tam zakaždým písal, že hranie považujem za šialenú stratu času a reči o tom, že hry "majú dobré príbehy", považujem za scestné.