Ahoj, já jsem Tony a jsem alkoholik.
Zase jsem tu z toho nechtěl dělat přiznání. Za to co jsem napsal nejsem pyšný, ale ani se za to nestydím, prostě kapitola života no. Na VŠ to bylo asi normální, potom už moc ne. Zní to blbě, ale asi nejhorší období bylo, kdy jsem pil i přes den, ne že bych měl flašku v tašce a tajně si přihnul. Ale k obědu 2 pivka, tenhle člověk si dal skleničku, druhý si dal, pak odpoledne a večer zahrádka, doma whisky nebo pivo k večeři. K filmu víno, pak už dvě, pak už jsem musel chodit do vinotéky. Co bylo nejhorší? Všechno v životě jsem zvládal, měl jsem úspěch, byl jsem šťastnej, všechno šlo jak na drátkách, pojila se s tím socializace, která mne táhla nahoru. Třeba zásadní úspěch své kariéry jsem vymyslel hodně pod vlivem, do teď mi to přijde jako projekt někoho jiného. Blbý je, že chlast nemá nikdy dost a plíživě se zvyšovala denní vypitá dávka. +- se nikdy nestal žádný průser, asi největší když jsem jednou nepřišel domu, protože jsem usnul u kamaráda na sedačce ožralej. Takže to nemá žádné ponaučení v autoněhodě nebo průseru. Prostě už to jenom lezlo do peněz a já měl pocit, že kormidlo svého života a zábavnosti za mne řídí démon v lahvi a ne já, byť bylo všechno objektivně super. Tak jsem se na to ze dne na den vybodnul. Jo ty první týdny byly těžké, přestalo mne bavit skoro všechno. Ale nejhorší je jak je na to navázané okolí, prostě s minimem lidí jsem vycházel v obou fázích, s těmi nejbližšími, pak se mnou pro půlku lidí začala být nuda, druhá si mne zase oblíbila, popravdě ani jedna neměla pravdu....
|
reagovat
|





