Celkem by mě zajímalo, jestli přišly nějaké žaloby na Simmonse od pozůstalých, z jejichž předků udělal blbce, parchanty či zrůdy. To, jak se držel reálií i právě u těch postav, které pak ale zásadně definoval během nastalých situací, mi připadá absurdní, ale vyprávění to neruší. Postavy jsou výborné.
Jinak ale děkuji BookZone za doporučení téhle výborné knihy. Vážně nechápu, jak těch 600 stran uteklo, přičemž zahuštění dějem, který by celé to """dobrodružství""" posouval nějak rychle kupředu, tu opravdu nehrozí. Je tu hromada popisů snad úplně všeho a jsou fascinující a poutavé. Překvapilo mě, jak moc čtivé to bylo. Protože nemám moc rád takové věci jako velké časové skoky ve vyprávění, kdy je v další kapitole oznámeno, že během té doby mimochodem umřela jedna z hlavních postav, ale ty čtenáři jsi u toho holt nebyl, tak to nějak vstřebej, přeskakování v čase tam a zpátky taky nemusím, zdlouhavé popisy nenávidím a nejradši mám tradičně dialogy. No... všechno je tu naopak, ale tak strašně dobře. Člověk nedokáže být vůči osudu těch postav apatický, protože vykreslení situace člověka prostě přišpendlí ke stránkám a pořád mě zajímalo, co bude dál, co se zase posere, co jak dokážou vyřešit apod.
No a já si taky připomněl úžasný iracionální strach, jaký jsem si pamatoval jen z dětství. Jo, jako malého mě nejvíc braly příšery, nejlépe medvědovité a vlčí (vlkodlaci jsou strašný šmejdi), ale vyrostl jsem a zjistil, že přišerácké filmy jsou většinou pěkný sračky, takže mě ani nenapadlo, že se mi ten strašně směšný strach někdy vrátí. Jako nečtenáře mě nenapadlo, že to dokáže kniha. Ať žije fantazie, hodně štěstí tvůrcům seriálu, ehm. Samozřejmě jsem si dal záležet, abych si vytvořil ke čtení správnou atmosféru včetně soundtracku The Thing a tak. V práci, kde jsem v podzemí celkem izolován od lidí a chodby kolem vedou kdovíkam, super. Hororové pasáže vynikající, ale stejně slouží jen jako taková hrůzná třešinka na smrtícím dortíčku a já tu o nich neúměrně moc kecám.
Co se poslední desetiny knihy týče, nevadila mi, naopak mi zrovna k posledním stránkám hrál v uších Cloud Atlas, a tak pro mě byl závěr náležitě osudový i emotivní. Nejdřív jsem cítil mírné zklamání, že z většiny podzápletek nic moc extra nevzešlo, o nějakém rámcovitém příběhovém oblouku ani nemluvě, ale pak jsem si uvědomil, že i to je působivé ve své neodvratné zkáze, která byla nevyhnutelná. Spása prostě nehrozí. Děj plyne, všechno jde k čertu a tak to prostě pokračuje až do konce s ubývající posádkou a přibývajícími těly.Těch chlapů mi prostě po dočtení bylo líto.
A do tý bílý prdele by mě nikdo nikdy nedostal.
Terror
655325
Celkem by mě zajímalo, jestli přišly nějaké žaloby na Simmonse od pozůstalých, z jejichž předků udělal blbce, parchanty či zrůdy. To, jak se držel reálií i právě u těch postav, které pak ale zásadně definoval během nastalých situací, mi připadá absurdní, ale vyprávění to neruší. Postavy jsou výborné.
Jinak ale děkuji BookZone za doporučení téhle výborné knihy. Vážně nechápu, jak těch 600 stran uteklo, přičemž zahuštění dějem, který by celé to """dobrodružství""" posouval nějak rychle kupředu, tu opravdu nehrozí. Je tu hromada popisů snad úplně všeho a jsou fascinující a poutavé. Překvapilo mě, jak moc čtivé to bylo. Protože nemám moc rád takové věci jako velké časové skoky ve vyprávění, kdy je v další kapitole oznámeno, že během té doby mimochodem umřela jedna z hlavních postav, ale ty čtenáři jsi u toho holt nebyl, tak to nějak vstřebej, přeskakování v čase tam a zpátky taky nemusím, zdlouhavé popisy nenávidím a nejradši mám tradičně dialogy. No... všechno je tu naopak, ale tak strašně dobře. Člověk nedokáže být vůči osudu těch postav apatický, protože vykreslení situace člověka prostě přišpendlí ke stránkám a pořád mě zajímalo, co bude dál, co se zase posere, co jak dokážou vyřešit apod.
No a já si taky připomněl úžasný iracionální strach, jaký jsem si pamatoval jen z dětství. Jo, jako malého mě nejvíc braly příšery, nejlépe medvědovité a vlčí (vlkodlaci jsou strašný šmejdi), ale vyrostl jsem a zjistil, že přišerácké filmy jsou většinou pěkný sračky, takže mě ani nenapadlo, že se mi ten strašně směšný strach někdy vrátí. Jako nečtenáře mě nenapadlo, že to dokáže kniha. Ať žije fantazie, hodně štěstí tvůrcům seriálu, ehm. Samozřejmě jsem si dal záležet, abych si vytvořil ke čtení správnou atmosféru včetně soundtracku The Thing a tak. V práci, kde jsem v podzemí celkem izolován od lidí a chodby kolem vedou kdovíkam, super. Hororové pasáže vynikající, ale stejně slouží jen jako taková hrůzná třešinka na smrtícím dortíčku a já tu o nich neúměrně moc kecám.
Co se poslední desetiny knihy týče, nevadila mi, naopak mi zrovna k posledním stránkám hrál v uších Cloud Atlas, a tak pro mě byl závěr náležitě osudový i emotivní. Nejdřív jsem cítil mírné zklamání, že z většiny podzápletek nic moc extra nevzešlo, o nějakém rámcovitém příběhovém oblouku ani nemluvě, ale pak jsem si uvědomil, že i to je působivé ve své neodvratné zkáze, která byla nevyhnutelná. Spása prostě nehrozí. Děj plyne, všechno jde k čertu a tak to prostě pokračuje až do konce s ubývající posádkou a přibývajícími těly.Těch chlapů mi prostě po dočtení bylo líto.
A do tý bílý prdele by mě nikdo nikdy nedostal.
Terror
|
reagovat
|
