Tony: Já si osobně nemyslím, že by byl problém v tom, že by se u nás nedokázal vymyslet nějaký originální a hlavně žánrový námět.
Problém je v tom, že po nich není poptávka a tím logicky ani nabídka z řad české produkce. Minoritní část českých filmových diváků, kteří by takový projekt uvítali to nevytrhne a všechno dohromady pak dává to, že se do takového projektu nepohrne žádný kvalitní a přitom racionálně uvažující filmař.
Ty recyklované blbosti u nás vznikají proto, že originální a neřknu kvalitní věci se u nás nechytly – třeba Kdopak by se vlka bál a televize je v mnoha směrech limitována. A teď nemluvím o technické náročnosti, kterou bys dle tvého popisu nějak (úspěšněni, nebo méně) obešel. Jde o to, že televize musí pracovat s nějakým formátem, většinou seriálem. U něj se ale dostáváme do problémů, jak smysluplně využít námět a jak ukočírovat formální stránku na delší a dělené stopáži. Pokud by do hry vstoupil televizní film, pak tam je problém, že ten musí být nějakým způsobem profilovaný, většinou „štědrovečerně“ koncipovaný, alespoň u takového tématu. A u takového projektu už se zase dostáváš na začátek kruhu s tím, že by třeba ten „adaptovaný lexikon strašidel“ musel projít úpravami, aby byl „atraktivnější“ (více strašidel a více nekvalitních triků v kombinaci s omezeným ostatním filmovým zázemím) a hlavně rodinně přístupnější...
635474
Tony: Já si osobně nemyslím, že by byl problém v tom, že by se u nás nedokázal vymyslet nějaký originální a hlavně žánrový námět.
Problém je v tom, že po nich není poptávka a tím logicky ani nabídka z řad české produkce. Minoritní část českých filmových diváků, kteří by takový projekt uvítali to nevytrhne a všechno dohromady pak dává to, že se do takového projektu nepohrne žádný kvalitní a přitom racionálně uvažující filmař.
Ty recyklované blbosti u nás vznikají proto, že originální a neřknu kvalitní věci se u nás nechytly – třeba Kdopak by se vlka bál a televize je v mnoha směrech limitována. A teď nemluvím o technické náročnosti, kterou bys dle tvého popisu nějak (úspěšněni, nebo méně) obešel. Jde o to, že televize musí pracovat s nějakým formátem, většinou seriálem. U něj se ale dostáváme do problémů, jak smysluplně využít námět a jak ukočírovat formální stránku na delší a dělené stopáži. Pokud by do hry vstoupil televizní film, pak tam je problém, že ten musí být nějakým způsobem profilovaný, většinou „štědrovečerně“ koncipovaný, alespoň u takového tématu. A u takového projektu už se zase dostáváš na začátek kruhu s tím, že by třeba ten „adaptovaný lexikon strašidel“ musel projít úpravami, aby byl „atraktivnější“ (více strašidel a více nekvalitních triků v kombinaci s omezeným ostatním filmovým zázemím) a hlavně rodinně přístupnější...
|
reagovat
|



