Když jsme před čtrnácti lety vyhráli zlato, bylo mi devět, a z finále si pamatuju akorát tátovo řvaní radostí z obýváku.
Dnes studuju na výšce, zrovna jsem dva týdny koukal na nejlepší mistrovství světa, co jsem asi v životě viděl, a kde jsme doma ukázali, že jsme pořád světová velmoc, i když možná v takové blbosti, jako je hokej.
Děkujem, hoši!!!
|
reagovat
|

ale aspoň to symbolizuje tu atmosféru finálního zápasu.

