Tak jedno knižně filmové zastavení. Hrál jsem snad všechny původní hry a viděl všechny adaptace, proto jsem nikdy nečetl knihu. Až do teď.
Jako dost jsem si to užil, ale jinak než bych čekal. V podstatě všechny adaptace jsou více či méně povedeně filozoficky lyrické. A tohle mi přišlo přes silné momenty spíš hodně dějové? Velmi dobře a velmi kvalitně, ale čekal jsem to prostě jiné. A jak jsem tu psal, že je Martin dost možná nejlepší SF/fantasy spisovatel vůbec a někdo tu zmiňoval Herberta, tak fakt ne ty jo. Tohle bylo dějově hodně jednoduché a přímočaré. Kvalitní, ale jednoduché. Jo jasně, už to má svůj věk. Ale Heinlein měl ty věci ještě o fous starší. Fakt jsem si to užil a pak přišel náraz do zdi jménem Spasitel Duny. Čekal jsem kvalitativní sešup, ale ne až takový. Obracel jsem těžce každou stránku a nejde to odposlouchat ani v audiu.




Hodně černý humor. 