Nepřipomíná Vám to něco?
Ne!" zahulákal Martin Silenus. „Odmítám. Nech mě být."
Štír přistoupil blíž. Silenova ruka se zachvěla, znovu zdvihla pero a na volný okraj poslední stránky napsala: JE ČAS, MARTINE.
Zíral na to, co napsal a potlačoval šílený smích, který v něm bublal. Pokud věděl, Štír nikdy nepromluvil... nikdy nekomunikoval... s nikým. Nepoužíval výrazové prostředky, pouze bolest a smrt.
„Ne!" zakřičel. „Mám ještě práci. Vezmi si někoho jiného, zatraceně!"
Štír postoupil o další krok. Obloha pulsovala tichými plazmovými explozemi a po stříbřité hrudi a pažích tvora stékala žlutá a rudá jako rozlitá barva. Martinova ruka sebou opět trhla a přes první sdělení napsala JE ČAS, MARTINE, TEĎ!
BookZone
|
reagovat
|


…

!