Tak lynčující internetový dav má již dávno jasno, jak to celé bylo. To že je problematické v neomezeném  a stále správně neuchopeném (viz. anglosaské pojetí práva jako zábavné milionářské reality show) právním rámci domácího a sexuálního násilí něco dokázat neznamená, že se to vůbec nestalo. Tou nejzákladnější a nejdůležitější obecnou otázkou, na níž mi žádný soudní cirkus nikdy neodpoví je, zda každá očividně znásilňovaná a mlácená žena, jež to bohužel ke vší své smůle nemůže nijak konkrétně dokázat, o tom může vůbec hovořit, aniž by se po ní každý nepásl nebo jí nežaloval pro urážku cti? Viz tento jeden konkrétní případ, který uznávám, staví spoustu stereotypů na hlavu, ale o to obtížnější je zaujmout nějaký rozumný postoj a o to hloupější tzv. vybírat si strany. *8)*