reaguje na:
kristian.nguyen
Oproti originálu měkčí v tom smyslu, jak Watkins hezky pozzlobil právě Jezerem smrti + jakkoliv mám rád McAvoye - i kdybys neznal originál, on je tady docela na sílu hned „podezřelej“, že jo. Kdežto jeho nizozemský předobraz skvěle klamal, to jeho přepnutí mi přišlo lepší. A temnější byl originál i v závěru kdy jsou manželé prostě ukamenováni v lomu, kdežto remake je čistě hollywoodsky přepálený survival, kde to vesměs dobře dopadne. Takhle, mně ve výsledku nechytlo ani jedno a vrchol originálu je podle mě před odevzdanym stáním v lomu a čekáním, až je šutry sejmou - předchází tomu právě nepříjemná scéna v autě s ucvaknutím jazyka, kde se milý nizozemský pár projeví naplno.
|
reagovat
|
U toho remaku - to mi docvaklo až hodně zpětně, že řízek z American Dinner je zároveň ten ubulínek odtud. Kvality filmu jsem zkusil 2x a ... zlatej Nispel. Nahrává to historce, jak si Bayera Nirvana pro Smells Like klip vybrala jeho, protože jim tehdy přišel nejhorší. On se pak v dekádě stal jedním z nej klipařů na reklamu a klipy, o to víc je zajímavý, že člověk, co dělal třeba klip k Boulevard of Broken Dreams, vypotil tohle. A že odmítal předtím kdeco, i třeba remake Amityville.
