Díky, že se takhle vypisuješ. Mně osobně, když na tebe takhle reaguju, se taky uleví. Přesně tohle je ta maskulinita, kterou všichni potřebujeme. Křehkej a citlivej chlap, který se nebojí otevřít své srdíčko a není za to zesměšňovanej.
reaguje na:
verbst
Díky za další text. Nějak mi mluví z duše. Ne tedy, že bych byl manžel a otec (to druhé nebudu v žádném případě), ale taky jsem katolík a taky mívám podobné pocity. Že jsem tady pro ostatní, že se mi lidi můžou svěřit a já jim taky a že mě lidi (snad) mají rádi. Ale zároveň mám pocit, že já vlastně nejsem vůbec důležitej. Po čtyřicítce je ten pocit intenzivnější - bohužel. Samotu a single život jsem zmiňoval minule a prostě někoho vedle sebe potřebuju. Sice mám rodiče, ale ta druhá osoba mi zkrátka chybí a já mám pocit celoživotního selhání, které mě užírá. I proto volám po MZ srazech i za cenu, že přijde jen jeden člověk. Přátele sice mám - ve farnosti, kde můžu být sám sebou (minimálně mládežníci nemají s mou sexuální orientací žádný problém); v akordeonovém orchestru, kde hraju už téměř 30 let; stále se snažím chodit mezi lidi.
Díky, že se takhle vypisuješ. Mně osobně, když na tebe takhle reaguju, se taky uleví. Přesně tohle je ta maskulinita, kterou všichni potřebujeme. Křehkej a citlivej chlap, který se nebojí otevřít své srdíčko a není za to zesměšňovanej.
Díky, že se takhle vypisuješ. Mně osobně, když na tebe takhle reaguju, se taky uleví. Přesně tohle je ta maskulinita, kterou všichni potřebujeme. Křehkej a citlivej chlap, který se nebojí otevřít své srdíčko a není za to zesměšňovanej.
|
reagovat
|
)
