Nalákali jste mě.

Určitě to není mainstream, ale zas jako nějaký super složitý mi to taky nepřijde. Jen je tam důraz na ten vztah a do toho tam hodí nějakou strašně distrurbing scénu (snad zvládneš ikonickou scénu v druhém díle *:D*) Je to takové Call me by your name mixnuté s Lovecraftem/Junji Item na japonském venkově.

Shodou okolností jsme si včera taky pustili prvni díl, protože o tom mluvil Toren. Sledovat budeme dál, ale je to teda hodně nepřístupné běžným divákům, kteří anime zas tak často následují (ja spíš čtu mangy) takže pořád si úplně nejsem jistý, co jsem to vlastně viděl *:D*

Opatrně bych chtěl náročnějším uživatelům doporučit The Summer Hikaru Died na Netflixu podle úspěšné mangy. Mně to sedlo jak prdel na hrnec - je to mysteriózní, kosmickým hororem šmrncnutý, coming out age queer (ale velmi subtilně, no worries), příběh dvou kluků na vesnici, kde se začnou dít podivné věci začínající (i když je to v oficiální synopsi, hodím to do spoileru, neb čím méně člověk ví...) [spoiler]smrtí jednoho z hrdinů a nahrazením něčím hrůzným[/spoiler]. Má to krásnou animaci, minimalistickou hudební stránku, kde vynikají zejména zvuky japonského léta a implifukuje to creepiness, která se vznáší kolem. Já jsem z toho úplně učarován a už jsem si objednal mangu *:+*

Říká se, že teprve druhý román potvrdí vaše spisovatelské kvality. U Douglase Stuarta toto nepsané pravidlo platí dvojnásobně. Už jeho debut Shuggie Bain vtrhl nejen do skotské literatury jako uragán, ale Mladej Mungo je regulérní tornádo. Oba Stuartovy romány se vyznačují velmi syrovým naturalismem, který - slovy deníku Los Angeles Times - "vás neprve pořeže a pak zase obváže". Stuart se podle všeho inspiroval naturalismem francouzského romanopisce Émila Zoly a jeho popis glasgowského sídliště poloviny 90. let působí na čtenáře více než věrohodně. Zdrojem mu bylo vlastní dětství - ostatně matka alkoholička, se kterou byl autor nucen vyrůstat, figuruje u obou eposů. Pokud čekáte u Mladýho Munga nějaké pohlazení, tak tento román raději odložte a najděte si jinou knížku. Protože Mladej Mungo je všechno, jenom ne pohlazení. Je to velmi surové čtení, ale v žádném případě nejde o nic samoúčelného. Nutno dodat, že tohle je Skotsko před třiceti lety, kde se městské čtvrti dělily na katolické a nekatolické a kde pouliční bitky mezi protestantskou a katolickou mládeží byly na denním pořádku. Literární teoretik a filosof Květoslav Chvatík jednou napsal: "Všechny velké romány jsou vyprávěním o lásce." Ta slova patřila Kunderově Nesnesitelné lehkosti bytí, ale dovolil bych si je přiřadit i k Mladýmu Mungovi. Protože přes veškerou surovost a drsnost včetně explicitních a naturalistických scén tu nade vše vyčnívá ta nejkrásnější lidská vlastnost - láska a její prožívání. Že jde o lásku dvou dospívajících kluků, jejichž život negativně poznamenávají místní chlapecké gangy, rozvrácenné rodinné prostředí, o to větší má láska protestanta Munga a katolíka Jamese hodnotu. A nejde jen o něžné polibky a dotyky, ale i o tělesné milování se vším, co k tomu patří. Douglas Stuart se ve svém velkém románu nevyhýbá explicitním popisům, ať už jde o lásku Munga a Jamese, pouliční bitky nebo ještě něčeho horšího. Explicitní popisy tu nejsou samoúčelné, mají svůj smysl, což si uvědomíte při samotném čtení, které je díky brilantnímu překladu Ester Žantovské přímo návykové a díky němu knihu až do konce neodložíte. Na smutný Mungův příběh bude myslet ještě dlouho po přečtení. Ještě pár slov k obálce: Nakladatelství Paseka se rozhodlo použít - podobně jako u Shuggieho Baina - [url=https://www.paseka.cz/wp-content/uploads/2025/03/DSC09761-scaled.jpg]obálku z originálního vydání[/url]. Za mě jde o výbornou volbu. Je to velký román o lásce a polibek dvou mladíků je projevem velmi niterné a upřímné lásky. Že se to nemusí líbit homofobům, mě osobně nijak netrápí, Stuartovy romány nejsou pro homofoby určené. Celá Stuartův román je nesmírně lidský a naturalisticky ukazuje člověka nejen v té nejhnusnější podobě, ale při pohledu na obálku s jedním z nejkrásnějších polibků ukazuje člověka i v tom nejúžasnějším okamžiku.

Kámoš mi doporučil [url=https://youtu.be/Fpux2AU37eY?si=MDtYKi0jX1FeKj2n]macaroom - tombi[/url], je to překvapivě milý Jpop nebo elektronický pop a je to fajn pohodovka. 

Na Carpenter Brut jsem byl v Praze a pak v Gliwicich kde byl s Perturbatorem. Master Boot Rekord mi na Brutale unikl. Byl moc pozdě a já byl už totalne únaveny, ale zajel jsem si na ně do Brna. Pro lidi z IT názvy ty songů potěší :-D Dance With Thé Dead jsem viděl v Ostravě ve starém Barráku. Gunship sjíždím poslední album Unicorn teď hodně.  Za mne můžu doporučit Meteor. Je to Kolumbijec, ale používá kytaru taky a jeho styl mi hodně sedí. Správně retro. Dále polský Timedriver nebo američtí Midnight Danger, který jedou vylozene 80. Synth horor vibe. Btw někdo večer na SatchVai?

Se divím, že má mezi psaním 50 filmů před Star Wars čas. On už je fakt jak ten G. R. R. Martin

Skvělý grafiky na fcb! Jen tak dál. *:+*

Carpenter Brut na Brutale kdysi totalne odjebali dekel diky zivym bicim a el. kytare, pak jsem na nich byl v praze a chybela ta projekce za nim, svetylka hezky ale ta grafika k tomu proste patri. Perturbator je taky supr a z tech o trosku mene zprofanovanych bych doporucil Master Boot Record, Gunship a Dance with the dead. Jinak ten Carpenter Brut film vysel jako tri kratkometrazky na Shudderu, no sem si to strihnul do jednoho tak, jak autori zamysleli a nekde to mam na disku *:D*

*:o*

To je film  - [url=https://www.csfd.cz/film/637270-blood-machines/prehled/]csfd[/url]

Počkej to je trailer na videoklip nebo na film ? Každopádně už dohledávám, produkuje to shudder 

A ještě větší pecka je celovečerní pokračování toho videoklipu - [url=https://www.youtube.com/watch?v=jLHhr8Xc4AM]Blood Machines[/url] *:+*

Turbo Killer od Carpenter Brut je absolutní pecka - ten [url=https://youtu.be/er416Ad3R1g?si=RQw9tjQdl5lQMC3j]videoklip[/url] je boží *:+*

Zajimavé jak synth je tak propojený s metalem. Přitom to, co se hraje na Beats4Love mne vůbec nebere. A jsem rád, že na Brutal Assault dotáhnou vždy právě někoho se synthwave scény. Ostatně záznam Carpenter Brut z Hellfest 2023 je stále v mém top koncertních záznamů a ty verze tam jsou lepší, než na studiu, hlavně ty z těch EP. Třeba ta[url=https://www.youtube.com/watch?v=i6U8Nki1G8Q&t=2073s] live [/url]Disco Zombie Italia verze s realnými bicí a kytarou je mnohonásobně lepší, než [url=https://www.youtube.com/watch?v=7Q3lwVAwHdI]studiovka[/url].  Vřele dopoučuji dokument [url=https://www.youtube.com/watch?v=BwdGD3b9E48]The Rise Of The Synths[/url].

Tak jsem se dnes dostal k poslechu score k F1 a na mych hodne dobrých sluchátkách s faktem, že po metalu je můj druhý nejoblíbenější žánr synthwave, si říkám, že ty jeho synťáky v Main theme znějí nějak jinak, než na co jsem zvyklý, tak neelektronicky... mno... protože to sou smyčce a dechy :-D (krom toho, že tam samozřejmě další synřáky jsou). To je absolutně mindblowing, páč synťáky vymysleli, aby právě reálné nástroje nahradily, jen za tohle by si aspoň nominaci zasloužil. BTW: Vyšvihnout si v 67 letech svoje první techno album, taky není zrovna obvyklé. *:D*