Jan Žižka (1955)
Mám ten film moc rád. Pořád se tu něco děje, zvrat stíhá zvrat, davové scény jsou skutečně davové, přičemž první pražská defenestrace a bitva u Sudoměře jsou filmařské skvosty. Mám ale rád úplný závěr, ve kterém Johanka v podání nedávno zesnulé Marie Tomášové umírá tak, že v okamžiku smrti zjevně vidí Krista a do toho krásně burácí Kdož jsú Boží bojovníci. Vždycky mě překvapí, že tehdejšími schvalovačkami prošlo; možná proto, že to cenzorům vůbec nedošlo. Ale právě proto mám Jana Žižku obzvlášť rád.
|
reagovat
|
Ale řekl bych, že tady si tu změnu vizuálu dovolili s tím, že trojku berou jako takové to klasické pokračování, které všichni ignorují...Takovýho raptora určitě nikdy nezmění, takže průvodci v muzeu budou mít pořád co vysvětlovat, až budou ukazovat reálný model ve velikosti krůty


per to do nás!