Já jsem jednou seděl hned u dveří do firmy. Vyšel jsi delší sadu schodů, pak byl ještě takovej stupínek a u toho stupínku můj kamrlík. Všiml jsem si, jak k nám jezdí všichni ti honorovaní kravaťáci - ty je vlastně slyšíš už v dálce, jak dupou botkama, aby dali na vědomí, že jde někdo velkolepý. No a speciálně na ten stupínek ještě jó dupli. Tak jsem si stáhl z netu takovou tu žlutou ceduli, co se dává, když je někde čerstvě vytřeno. A k tomu panáčkovi připsal „NEDUPAT - nebezpečí propadnutí“. Nechal jsem si škvíru ve dveřích, ať na ně vidím, a někdy to bylo až dojemný, jak se ten chůzí sebevědomý člověk zastaví, přilepí se na zeď a jako Indy nad propastí, snaží se to přeskočit. Do oběda volali našemu vedoucímu z centrály, co se děje, že se bude muset udělat rekonstrukce, prý se nám tam bortí barák.
Tyhle kravaťáci chodívali na jednání do zasedačky a jak šlo o gastro, dodavatelé tam zásobovali jeden chlaďák zmrzlinou. A samozřejmě, našli se tací, co by si je narvali i do kufříku. Tak jsem si udělal jinou žlutou cedulku, takovou tu s kamerou, kde bylo něco jako „Místnost je monitorována, počet zmrzlin v boxu evidován". A na jednáních si začali všímat, že někteří ti lidé furt kmitají zrakem okolo. Ano, hledali ty kamery, pak místní i politovali, že to vedení je tedy přísné, že dali kamery i sem a zmrzlinu si ani nenabídli.
reaguje na:
Gacy
|
reagují:
Gacy
|
reagovat
|
Já si vzpomínám, že v jedný práci se nelíbil ani plakát, což byl přepis „Choose life“ monologu Rentona. Nakonec jsem tu stěnu za sebou pokryl celou. A pak, že jsem občas někde něco schoval. Do kuchyňky k myčce obrázek Harryho a Marva, že to nádobí pro ně umyli mokrý banditi. Na zvonky venku „Po zazvonění řekněte: „Harry, jdu do baráku", vrátný vás pustí". Mezi stupínky železných schodů do skladu ze šera vystupující hlavu Pennywise, co kouká jako z kanálu. No ... a za ty velký papírový pavouky na wc na stropě, co jsem tam nalepil ze štaflí, to už si mě zavolali 
, ale jak jsem psal, je jen otázka času, kdy mi to někdo zcenzuruje.