Nevím jestli to tu poslední dobou taky někdo nenakoukával, ale narozdíl od ohlasů jsem velmi velmi spokojený až na uplně poslední díl, který uplně zbytečně navazuje na jeden populární díl série. Jak jsem psal, tohle do antologií IMHO nepatří. 
Ale jinak jsem zažil strašně moc emočně a herecky silných momentů až jsem lapal po dechu. To jsem opravdu nečekal. Myslim, že na začátku se to u Netflixu hledalo, až se to našlo. Tipnu si, že se naučili do antologie recyklovat šuplíkové nápady na seriály a filmy. 
Bradu jsem sbíral u hereckého koncertu Petera Capaldiho a Paula Giamattiho nebo třeba Emmy Corrin. Hodně mne překvapil v jednom dílu Chris ODowd a Rashida Jones. Netušil jsem, že umí tak hrát...

Ano, už to není tak šokující jako když britský premiér znásilňoval ve vysílání prase. Ale nabízí to moc pěkné melancholické a silné momenty. 

Ježíši Longmire. Walt mi moc chybí