Viděl jsem opožděně i loňské Království Planety opic, tak jsem navázal. Je fajn, když po x biopic kouscích se to tu a tam pokusí někdo udělat jinak. Tady to není jen tím, že nám tu neběhá herec nějak podobný Williamsovi, ale audiovizuálně to, jak to neuvěřitelně šlape v rozsáhlém tanečním čísle na „jeden záběr“, pak tu máme depresivní, halucinační montáž za rychlé jízdy autem, romantické číslo, kde i vůbec to jakým způsobem je tanec+zpěv dvou lidí na lodi natočen a nastříhán, to všechno je nápady nabušená audiovizuální smršť. Záměrně vynechávám na které songy to je, ať nevyzrazuju, byť se o tom normálně mluví. Jsou na přeskáčku, nejdou nějak chronologicky, jak by asi právě šly ve standardním biopicu. Nakonec ale bohužel i přes opičí herecký upgrade film dojede na neduhy, co potkávají právě ty standardní biopic kousky. Po opulentní první polovině se film začne točit v kruhu. Na to, kolik mu ještě zbývá stopáže už má sotva, co říct. A když tam ještě přisadí nápady na finále, záhy zjistíte, že ještě konec není a těch posledních cca 15 minut už je dojmem „dolepeno, natahováno“ (byť autorsky asi rozumím, proč to chtěl zrovna takhle). Určitě si ale pak rád pustím ty taneční scény a vlastně někdy znovu i celý film 4/5.
Nosferatu
To samé platí i zde, i když tu nejsou žádné tanyny. V poměru jak moc jsem se těšil a jak jsem z kina vycházel, není to úplně ta rozjuchaná euforie, ale taky jsem na 4/5. Ve výsledku ano, dostal jsem „jen“ podmanivě vizuální aktualizaci starodávného příběhu. Což bych úplně nebral jako výtku, protože i to se mohlo snadno rozsypat. Naprosto skvěle to člověka vtáhne, padala mi brada z příjezdu do vesnice a pak do hradu, jak je to nasnímané, kapitola sama pro sebe je zvuk
Nakonec, jestli mám něco výtkou, v momentě kdy hrabě připluje, tak stejně jako si mě to zaháčkovalo ze vteřiny na startu, tak tady jsem se na čas až před rozjetím finále „odpojil“. Herecky, docela často zakopávám v textech o zmínkách někdy nesnesitelnosti, někdy průměru výkonu Lily Rose. V tom to vidím úplně opačně, kdy mi přišlo, že tam bylo dost momentů, které by mohly být zahrané nechtěně směšně a ona to zvládla. Pro mě i tak, že vlastně zastínila manžela Houlta. Když se poprvé objevil ATJ, tak mi přišlo že vidím a slyším Erica Iddlea ve zlatém věku Monty Pythonů
Ineson by měl namlouvat každou audioknihu, co vyjde, Dafoe mě potěší kdekoliv a Bill? Staré pravidlo říká, že pod každou maskou osobu poznáš dle očí. Platí to i tady, nicméně jsem jednak rád za ten dnes nevšední přístup něco takového hezky utajit až do filmu a ve výsledku jsem ocenil, že se nesnažili jít cestou variace Schrecka nebo Kinskiho, ale s tím mrožem by asi takhle nějak vypadal Vlad Napichovač a vlastně tak i vypadá v tom ilustrovaném Drákulovi, co opatruju od dětství. Kapitola sama pro sebe je to, co provádí s hlasem 


