První R setkání bylo u traileru na Mlčení jehňátek v letňáku před Sám doma. Rozbrečel jsem se na celé kolo a Kevina v kině nikdy neviděl, protože máma mě musela jít utěšovat do kempu.
Vyhli jsme se ale kulce do hlavy, v půlce představení se vrátil zbytek rodiny, protože blil z nějaké tamní speciality. Takže doktoru Lecterovi děkuju alespoň za něco.
První celé eRko byly Čelisti, ale tam sem si musel zakrýt při "hlavě" poctivě oči, mohlo to být tak o rok dva později, následky to nenechalo žádné (ehm). Na kazetě sem pak narazil na nějaký soft eroťák natočený z telky, ale "ty nahaté lidi v obyváku a kuchyni" jsem přetočil na Pomádu, kterou sem chtěl potřetí vidět.
Dost mě děsilo Jacksonovo hudební Ghost. To sem nemohl zahlédnout ani záblesk. Pak jsem prošel kolem telky, kde si brácha pouštěl making of a od začátku viděl, jak na Jacksona plácají tunu makeupu. Výsledek byl ten, že ještě téhož dne jsem ten kraťas viděl celý a od té doby mě jakákoliv příšerka ve filmu nevyleká, ani nevyděsí.
Vetřelce sem viděl ve třinácti, to už následky nezanechávalo. Hvězdnou pěchotu sem viděl na Nově ještě v devadesátkách a ty cákance krve jsem přehlížel ve prospěch digitálních obřích brouků. Na trhání končetin jsem byl trénovaný od Spielberga, kde i Ztracený svět člověky porcuje (doslova) na záběr.
Jak jsem už několikrát říkal, táta byl a stále je v některých věcech dost progresivní a koukali jsme ve třinácti na Rayena. Ne kvůli jatkám, ale aby mladé a bezbranné duše pochopily, co je to válka a opravdové násilí.
887476
První R setkání bylo u traileru na Mlčení jehňátek v letňáku před Sám doma. Rozbrečel jsem se na celé kolo a Kevina v kině nikdy neviděl, protože máma mě musela jít utěšovat do kempu.
Vyhli jsme se ale kulce do hlavy, v půlce představení se vrátil zbytek rodiny, protože blil z nějaké tamní speciality. Takže doktoru Lecterovi děkuju alespoň za něco.
První celé eRko byly Čelisti, ale tam sem si musel zakrýt při "hlavě" poctivě oči, mohlo to být tak o rok dva později, následky to nenechalo žádné (ehm). Na kazetě sem pak narazil na nějaký soft eroťák natočený z telky, ale "ty nahaté lidi v obyváku a kuchyni" jsem přetočil na Pomádu, kterou sem chtěl potřetí vidět.
Dost mě děsilo Jacksonovo hudební Ghost. To sem nemohl zahlédnout ani záblesk. Pak jsem prošel kolem telky, kde si brácha pouštěl making of a od začátku viděl, jak na Jacksona plácají tunu makeupu. Výsledek byl ten, že ještě téhož dne jsem ten kraťas viděl celý a od té doby mě jakákoliv příšerka ve filmu nevyleká, ani nevyděsí.
Vetřelce sem viděl ve třinácti, to už následky nezanechávalo. Hvězdnou pěchotu sem viděl na Nově ještě v devadesátkách a ty cákance krve jsem přehlížel ve prospěch digitálních obřích brouků. Na trhání končetin jsem byl trénovaný od Spielberga, kde i Ztracený svět člověky porcuje (doslova) na záběr.
Jak jsem už několikrát říkal, táta byl a stále je v některých věcech dost progresivní a koukali jsme ve třinácti na Rayena. Ne kvůli jatkám, ale aby mladé a bezbranné duše pochopily, co je to válka a opravdové násilí.
|
reagovat
|




