Měl jsem trošku obavy, když sem našim pouštěl Černou labuť, ale nebyli zklamaní a chválili. Naopak u Paříže, miluji tě se nepokrytě smáli u upíra (jestli si to pamatuju dobře, že tam byl). Celkově jsou rodiče dost neodhadnutelní. U maminy třeba vím, že fakt nemusí styl Baze Luhrmanna - moc "umělecké", moc stylizované. Elvise si vyžádala a po upozornění, kdo to točil, do toho šla se slovy "možná se mi tam bude líbit aspoň něco" a tak to i dopadlo. Naopak tátovi bych v životě nepustil akčňák, fantasy, nebo scifi. I Gravity považoval za zbytečně nadsazenou. Usnul u Pokání, což jsem považoval za tutovku. Ale říkal, že to nebylo špatné, jen mu to prostě nesedlo.

To já taky, ale já měl za to, že Mluv se mnou bude docela příjemná zábava jako předchozí práce bratří Phillippouových. No, nebyla, a vyžral jsem si to *:D*... Naštěstí jsem mámu potom vzal právě na toho Oppenheimera, což byl risk, protože Nolana celkově moc nemusí, ale to se jí ,díky bohu, líbilo, takže v závěti snad pořád jsem*:D*...

Obecně mám docela odhad v tom, co komu pustit nebo na co koho vzít do kina. Takže nějakou vyloženě negativní reakci si teď nevybavím. Ale otec chtěl v létě strašně moc vidět Oppenheimera, aby pak půlku filmu prospal. "Asi to nebylo špatný, ale bylo to moc ukecaný." *:D*

Maminku jsem nedávno vytáhl na Mluv se mnou, nesedlo to, a slyšel jsem o tom další dva měsíce... Otcovi jsem v dobré vůli pustil Pána prstenů, a po půl hodině odešel s konstatováním, že je to "pěkná [spoiler]pičovina[/spoiler]"...

Otec v roce 2005 nerozdýchal Sin City, jeli jsme z Čáslavi do Pardubic do kina, a já pak celou zpět poslouchal, co se mi na tom mohlo líbit. Já jsem z toho v té době byl unešený.  Mamka dala půlku Djanga, Osmi hrozných, ale třeba Gaunery dala celé.  Ale to těch filmu se který mě poslali do háje bylo více.  Na druhou stranu hodně moc jsem byl překvapený jak tátu bavil Batman začíná a Věčný svit neposkvrněné mysli.

Mad Max" Fury Road. Mamka odišla asi po 15 minútach. Otec to dopozeral ale po konci povedal, že to bola blbosť. 

From Dusk Till Dawn. Ze začátku dobrý. Jak se objevili upíři, tak to dopadlo stejně jako u departed. :)

Kick-Ass. Mě to tenkrát přišlo skvělý (bylo mi 17), ale táta po zkouknutí otevřel dveře do pokoje a prohlásil ,,No... to byla ale [spoiler]píčovina[/spoiler]" *:D*

Pustil jsem mamce Dunu (2021) s Timothéem. Nebyl to úplně nejlepší nápad... Jaký film jste pustili svým rodičům a ti vás za to zrovna nepochválili? 

Jako Exodus ani Transformeři to nebude, protože tady chybí John Torturro - ten byl v těch dvou filmech velký highlight... v Exodu v hodně hodně špatném.  A u Napoleona furt nevím jestli radši nepočkat da tu delší verzi. Ale zas kino, no. 

Mě vůbec nevadí, když si film s historickými fakty vytírá, pokud to prospívá příběhu, nebo aspoň spektáklu. Tak snad to dopadne líp, než Exodus, kterej si vytřel jak teoriema historiků, tak náboženskou předlohou, ve prospěch nudné přihlouplé šedi.

Jojo, říkal jsem si, jestli odsud vítr fouká...*:D* I když mě tedy, přiznám se, malinko překvapuje, že ti nevadí, že ta zrzka je tam zrzkou pouze v těch inscenovaných pasážích ze sedmdesátých let, díky přiznané paruce, a jde tedy i v realitě toho filmu toliko o iluzi, jakkoliv pochopitelně krásnou... *8)*

Victor se už dávno přestal snažit byť i jen předstírat, že drží prst na tepu doby. Když dostane šanci přenést se s pomocí firmy na "imersivní zážitky" do libovolného období, není ani moc divu, že zvolí vlastní mládí a specificky první setkání s osudovou ženou svého života. Dá se v lásce vstoupit dvakrát do jedné řeky? Jak dalece si můžeme zahrávat s něčími city, včetně těch vlastních? A proč jsem vlastně francouzskou kinematografii posledních více než deset let zcela ignoroval? TedGeorge, který mi snímek zadal, ví, že mi jisté sklony k nostalgii a staromilectví nejsou cizí (jakkoliv tedy také souzním s názorem, že "nostalgia isn't what it used to be" *;)*) - možná jen netuší, jak moc, jinak by si snad ani nebyl troufl, tohle totiž bylo v mnoha ohledech přímo na komoru... *8)* Zároveň však věřím, že tenhle film má co nabídnout nejen beznadějným nostalgikům: poslouží například jako znamenitá ukázka toho, jak se dá film s takhle netriviální zápletkou a konstrukcí (v angličtině pro to mají výraz "high concept") natočit zároveň velmi divácky přístupným způsobem - je to střídavě dojemné i vtipné a pokud si potrpíte na klišé typu "francouzský šarm", klidně si ho tam přihoďte také (a rovnou koňskou dávku). Užil jsem si dále také to, jak s obsahem korespondovala i forma, kdy po nepochybně záměrně poněkud hektickém úvodu, kdy jsem jen s vypětím sil držel krok, přesně jako hlavní hrdina, následoval přesun do pohodového prostředí onoho fantazijního světa, který vypadal přesně tak, jak si snad většina z nás má tendenci idealizovat příjemné zážitky ze své minulosti...  Takže ano, pochutnal jsem si - díky moc, Tede! *:+*

The Marvels měly o víkendu v US kinech propad o 79 procent. Auvajs*:D*