Ten úvod opravdu nikam nespěchá, hlavní hrdina velmi popisně líčí svůj duševní zkroušený stav (a pak se ještě přidá ten kolega). Chytlo mě to až právě v ten moment, kdy se dozvídáme prostřednictvím rodiny německého profesora, který ve Státech začal právě jako kameník té přehrady, že se do osady, kde dělníci a jejich rodiny žili, vrátila mrtvá žena pro své děti. To sází knížka jednu správně hnusnou situaci za druhou (měl jsem to ještě s atmosférou u vody, kde v noci vypadával proud, tak jsem si svítil a četl dál, nicméně i tak, malej „lovecrafovskej“ knižní tip
)
) nastartován, lupeny kam jinam než do IMAXu zakoupeny a zbývající dny do premiéry v kalendáři netrpělivě odškrtávány