Fenomenální historická sága z dob hugenotských válek ve Francii (kde taky jinde). Merle to psal jazykem, kterej se dochoval z tý doby, u čehož zůstal i fantastickej českej překlad Miroslava Drápala; je vyloženě radost to číst.
"V tom okamžení jsem byl velice udiven jak je možné, že má-li stejnou postavu jako já, není-li nikterak tělesně slabý, jezdí-li velice dobře na koni a zachází-li obratně mečem, přesto ještě nikdy nedokázal přemoci ten veliký strach ze mne od toho času, co jsem mu ve svých šesti letech natloukl. Strach i nenávist současně, jeden cit plodící druhý a oba patřičně zakalené v dlouhé záští. Tak jest, nebudu smět často ukazovat tvář na Mespechu, až tu bude baronem!"
Už první díl mě nehorázně zaháčkoval, druhej byl trošku slabší, ale třetí popisuje Bartolomějskou noc popisovanou z pohledu hlavního hrdiny (hugenota) takřka přímo z ulice. Vůbec to není suchá historie, v jedničce se střídají pasáže, kdy hlavní hrdina vzpomíná na dětství, což bývají místy hodně jadrný momenty
a prokládá to popisem toho, co zrovna hýbalo dějinama a jakej to mělo dopad na běžnej život lehce nadprůměrnýho frantíka. V dalších dílech už to pak úplně splývá a je to v podstatě normální vyprávění.
