Po zkušební době jsem si to nepředplácel, takže se ke Fleabag, The Boys a Jean-Claude Van Johnson dostanu někdy v budoucnu. 
Borat 2 (2020)
Jsem zvědavý, jak snímek budu vnímat za takových deset let. Na jednu stranu se Borat vybarvil a vztah s dcerou pro mě byl až nečekaně nosný. Na tu druhou je zakotvení v čase příliš konkrétní. Posledním minutám navzdory. K tomu plno konverzací klouže po povrchu a jsou maximálně úsměvné. (A kéž bych se choval podobně apaticky jako lidé, kteří Borata potkají.) O to víc jsem byl rád za momenty v židovské komunitě nebo vysvětlení lásky. 7/10
Good Omens (2019)
Rozhodně nejlepší dílo z vyzkoušené nabídky. Sheen a Tennant vládnou natolik, že zastiňují ostatní, přestože si všechny postavy projdou příběhovým obloukem a nejsou zbytečné (dokonce ani děti ne). Hlavním motorem je však přátelství. Nepamatuji, kdy naposledy jsem viděl, že by stálo v centru vyprávění a bylo tak dobře prokresleno. Možná Tenkrát v Hollywoodu? A nesmím zapomenout ani na jemný humor a kadenci kreativních nápadů. 9/10
30 dní dlouhá noc (2007)
Solidní horor s několika nádhernými kamerovými jízdami. Nápad si zaslouží pochvalu, jen to zpracování pokulhává. Je tu nulový rozdíl oproti prvnímu a třicátému dni, psychický tlak na postavy je pak nulový. Plus se v závěru kašle na logiku. Odvaha jít jiným směrem nezachrání všechno. Upíři občas děsí. 7/10
Vyjednavač (1998)
Od začátku nastupuje na scénu napětí, které z ní pak s přibývajícími minutami téměř nesleze. A stačí k tomu pouhé dialogové výměny Jacksona se Spaceym i dalších postav. Jen houšť. 8/10


