Spoilery jsou v případě filmu podle skutečnejch událostí možná zbytečný, ale tak pro jistotu:
Docela překvápko. Čekal jsem něco ve stylu United 93; pseudodokumentární rekonstrukci plnou postupně nemilosrdně budovanýho napětí, co vás na konci totálně zabije. No a tady se na to šlo přesně opačně, což je vlastně úplně logický: příběh postav United 93 zabíjením končí, zatímco příběh Breivika a Viljara začíná.
Prvních cca 70 minut (útok, výslechy, špitál) je prvotřídní řemeslo, tohle prostě nikdo jinej tak dobře jako Greengrass neumí. Ve třetí čtvrtině (návrat na Špicberky) mu nicméně IMO podráží nohy jeho trademarkovej odstup. Viljarovo utrpení jsem si spíš z povinnosti domyslel, než sledoval a třeba takovej výlev v tělocvičně tím hodně ztratil. Závěrečná konfrontace v soudní síni a zejména pak úplnej závěr sice hodně zachraňujou (přitom se Greengrassovi pořád víceméně daří dodržovat zdání nestrannosti!), ale strhujícím dramatem, ke kterýmu měl film nakročeno v první půlce se už bohužel nestane, což zabolí zejména s ohledem na precizní herecký výkony kompletně celýho ansámblu.
Na druhou stranu bych už možná chtěl příliš. I takhle je to víc než důstojná pocta obětem (teror je zbabělý svinstvo) a zároveň mrazivý memento těm, co si myslí, že morální převaha = nárok na cokoliv.
"You can't even see us."
[8,5/10]
22 July
|
reagují:
pepo
|
reagovat
|


Asi to ale neni spatna sprava. 