Včera v noci sem hledal nějakou lepší romantiku k usnutí a při šukání po profilech obvyklých podezřelých jsem u Adriana našel pětihvězdičkové doporučení neznámého Tchaj-wanský fláku Deng yi ge ren ka fei aneb Café. Waiting. Love.
Byl to clash of the worlds. Jako asijská tabula rasa kdysi vrnící blahem u My Sassy Girl sem si rovnou ukousl docela velký sousto. Ten film se člověka velmi dlouho snaží odradit všemi možnými prostředky. Popisek drama/romantický rozhodně neplatí. Je to hlavně komedie s rovnoměrně rozmístěnými kapsami romance. Když vydržíte první půl hodinu, tak už to dáte. Film začíná dramatickým pohledem na obří hovno a diskuzí zúčastněných o tom, jestli není koňské. Jop.
Pokračuje šílenou spolubydlící hlavní hrdinky, která si skoro po každým slově vezme cihlu a aby se naučila karatem tak se s ní mlátí do hlavy. Do rovnice si přidejme mnoho dalších idiotských "vtípků", které vám chvílemi budou asociovat dno, nicméně fajnšmekři Asijské (Tchaj-wanské) kinematografie vám jistě řeknou, že to patří k té kultuře a je třeba to přejít. To jsem také udělal a díky tomu ten film vyhrál.
Někde v polovině se totiž vše změní a jako mávnutím kouzelného proutku začnou přebývat ty vzácné a tak exotické kapsy romantiky po asijsku. Já říkám wow. Ten styl sem fakticky neznal a chvílema sem byl docela naměko. Počínaje tajemnou a k sežrání přesvědčivě smutnou majitelkou kavárny, pokračujíc lesbickou barmankou s krátkými vlasy a cílem stvořit "TO" idéální kafe, konče hlavní hrdinkou, u které už musím (mírně platonicky) říct, že má prostě úžasný "čumáček" a večer budu googlit, v čem ještě hraje. Povedená pointa na závěr také pomohla.
Zkuste to. Někdo. Člověku se mnohem lépe vzpomíná na to dobré. Tady to chvílema bylo fakt k nevydržení, jenže o chvíli později se člověk najednou kochal příběhem s poetikou, kterou nikdy nikde neviděl a mrazení z pohledu majitelky kavárny mě bude ještě nějakej ten pátek provázet. 8/10
Café. Waiting. Love
633419
Včera v noci sem hledal nějakou lepší romantiku k usnutí a při šukání po profilech obvyklých podezřelých jsem u Adriana našel pětihvězdičkové doporučení neznámého Tchaj-wanský fláku [b]Deng yi ge ren ka fei[/b] aneb [b]Café. Waiting. Love.[/b]
Byl to clash of the worlds. Jako asijská tabula rasa kdysi vrnící blahem u My Sassy Girl sem si rovnou ukousl docela velký sousto. Ten film se člověka velmi dlouho snaží odradit všemi možnými prostředky. Popisek drama/romantický rozhodně neplatí. Je to hlavně komedie s rovnoměrně rozmístěnými kapsami romance. Když vydržíte první půl hodinu, tak už to dáte. Film začíná dramatickým pohledem na obří hovno a diskuzí zúčastněných o tom, jestli není koňské. Jop.
Pokračuje šílenou spolubydlící hlavní hrdinky, která si skoro po každým slově vezme cihlu a aby se naučila karatem tak se s ní mlátí do hlavy. Do rovnice si přidejme mnoho dalších idiotských "vtípků", které vám chvílemi budou asociovat dno, nicméně fajnšmekři Asijské (Tchaj-wanské) kinematografie vám jistě řeknou, že to patří k té kultuře a je třeba to přejít. To jsem také udělal a díky tomu ten film vyhrál.
Někde v polovině se totiž vše změní a jako mávnutím kouzelného proutku začnou přebývat ty vzácné a tak exotické kapsy romantiky po asijsku. Já říkám wow. Ten styl sem fakticky neznal a chvílema sem byl docela naměko. Počínaje tajemnou a k sežrání přesvědčivě smutnou majitelkou kavárny, pokračujíc lesbickou barmankou s krátkými vlasy a cílem stvořit "TO" idéální kafe, konče hlavní hrdinkou, u které už musím (mírně platonicky) říct, že má prostě úžasný "čumáček" a večer budu googlit, v čem ještě hraje. Povedená pointa na závěr také pomohla.
Zkuste to. Někdo. Člověku se mnohem lépe vzpomíná na to dobré. Tady to chvílema bylo fakt k nevydržení, jenže o chvíli později se člověk najednou kochal příběhem s poetikou, kterou nikdy nikde neviděl a mrazení z pohledu majitelky kavárny mě bude ještě nějakej ten pátek provázet. 8/10
Café. Waiting. Love
|
reagovat
|
10/10*
