jestli je neskutecny, tak si ho nemuzem precist

Jentak mimo.Četli jste rozhovor s Terezou Voříškovou v časopise Instinkt? V tom posledním co vyšel ve čtvrtek. Ten rozhovor je teda neskutečný.

Pustil jsem si tedy, zrovna při jídle, tv a on řekl: ,,Vítej na temné straně síly".
Na to se snad dá použít leda to klišé: ,,Přátelé, tohle jsem opravdu nečekal".

A když si vezmu, že se tu píše, kterak dnešní díl byl jedním z těch slabších, nedokážu tipovat, co mě dále čeká. Kdybych se dlouho neozval, jsem v archivu.
Já se vrátím.
Snad.

oujééé vyproštováek se bude hodit

Jezis to je typek. Uz se na to nikdy nepodivam,pac nevarim a nehodlam cumenim na to ztracet cas,ale aspon jsem v obraze.

link

Komu připadá, že teda všichni přeháníme:)

Neviděl jsem ani jeden díl a jsem v pohodě. Ještě pořád odolávám. Temná strana mě nedostane!

no jestli exotickou ingrediencí myslí eidam, kterej teď nacpal na špagety, tak teda potěš koště. :)

Dneska to byla nuda, ale ty nudle nakonec byly boží. :)

Přeli jsme se teď s drahou polovičkou, jestli je vůbec vyučenej kuchař...

Jiří Babica se narodil 1. května 1961 v Praze. Na kuchaře se vyučil v pražských hotelech Palace a Ambassador. Po vojně nastoupil do hotelu Alcron v Praze a vařil tu devět let. V roce 1989 se oženil do Německa, kde začal pracovat ve vyhlášené restauraci Zlatá Praha v Kolíně nad Rýnem. Jiří je od dětství aktivní sportovec a s basketbalovým týmem měl první cestovatelské zážitky, které se staly jeho největší mimopracovní láskou. I když ne tak docela mimopracovní. „Cestování mě vždycky hodně bavilo. Ve všech koutech světa jsem se zajímal hlavně o to, jak žijí a co jedí obyčejní lidé. Většinu vydělaných peněz jsem vždycky dával do cestování a s ruksakem objel pomalu celý svět,“ vypráví sympatický kuchař.

Jiří čerpal inspiraci na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Učil se v Japonsku, Karibiku, Malajsii, jižní Africe, na Havaji, v Austrálii a na Novém Zélandu, v Indonésii… „Začal jsem přemýšlet, jak nové poznatky využít, a nakonec jsem se přihlásil do konkurzu na šéfkuchaře v prestižní restauraci Petersberger Hof a vyhrál jsem. Byla to skvělá práce. Měl jsem možnost uplatnit své poznatky z cest v plném rozsahu, protože jsem si mohl dělat, co chtěl, sám si nakupovat a dvakrát denně psát nový jídelníček. Zkoušel jsem mnoho nových jídel a různé kombinace. Přitom jsem dál cestoval,“ popisuje vrchol své kariéry Jiří. I dál nachází Jiří na cestách rozdíly mezi naší a místními kuchyněmi a velké potěšení přitom má z hledání nápadů, jak exotické prvky přenést domů tak, aby si je mohli uvařit obyčejní lidé bez přístupu k exklusivním ingrediencím. Mezi svými přáteli je v tomto smyslu pokládán za učiněného kouzelníka.

Dneska je to ještě těžká nuda. Doporučuji archiv, kde třeba vaří knedlík s utěrkou, co barví. :)

je to borec já du vrátit maturitu z vaření na něj nemám

Kurník, to bude nejaké nové miestne guilty pleasure... žeby som sa nechal zlákať temnou stranou sily...

Mě se líbí ten jeho vývoj od prvních dílů, kdy mu jeho bujné háro bránilo v jakémkoliv koordinovaném pohybu (v podstatě tak podivně bloumal po kuchyni) kdežto teď....to je paráda

Gestikulace ruleez. Ano, nevydržel jsem.

Ale až ve svém studiu se Jirka dostává do té správné parády, tohle je jen appetizer. Sledujte gestikulaci rukou:)

nejvíc mě baví, jak to vždycky nakydá na ten talíř a vypadá to absolutně nechutně
Já si budu muset poslechnout ty TV tipy... Jirku vidím asi potřetí... link

ehhh, ne, zrovna jsem u plotny, takže si dám Babicu radši až budu najedenej.

"Pokuď nemáte kachní sádlo, dejte tam vepřový a známejm řikejte že je to kachní"