Díky, kluci. Vím, působím jako zoufalec. Ale je to všechno blbý. Bydlím v malém městě v západních Čechách. Jezdím jak do Plzně, tak do Prahy, mám kamarády a kamarádky, ale domů se vždycky vracím sám, nikdo mě nevítá. Seznamovací aplikace... Bůh ví, jak to na takovým Grindru vypadá. Mám k lidem na internetu obecnou nedůvěru, protože bych podruhé o životní úspory nechtěl přijít. Svůj první vztah jsem tedy měl až pár let po třicítce, což asi bude pro někoho k smíchu, ale někdy to tak v životě chodí. Fungovalo to tři roky, ale zabila to mj. partnerova nechuť jezdit za mnou. Takže jsem za ním do Brna jezdil hlavně já. Vztah takhle na dálku a do toho ještě lockdowny, to nám dalo fakt zabrat. V našem městečku máme asi dva kluby, ale oboje heterácké záležitosti, takže seznamování je tak jenom na pivo a tím to pochopitelně končí.
Mám z toho všeho, co jsem tu napsal, děsnou frustraci. Nechci ale rezignovat na život. Jsem normální člověk, co si s kamarády neváhá dát v hospodě dobré pivo. Akorát by to holt chtělo druhou polovičku.
|
reagovat
|


Možná se na novou verzi časem podívám, ale nikdo snad ani nepředpokládá, že by mohla porazit tu starší...