--

Poprvé za mnoho měsíců jsem dopustil, že newsletter nevyšel, přičemž se tedy v nejvyšších patrech továrny na sny dělo hodně věcí. Doufám, že to nikomu nezpůsobilo duševní újmu. Příště zkusím rozhodit v takovém případě alespoň pár “notes”, jakkoliv netuším, zda je někdo z vás na Substacku vyhlíží nebo rovnou i čte. Každopádně se nám povedlo úspěšně přestěhovat a aklimatizovat, resp. se rozpomenout na řadu švýcarských náležitostí, takže další texty už budou vycházet pod vlajkou země, která je jako jediná ze dvou hranatá. Teď už máte všechny nápovědy.

 

 

Minimálně do konce října budu vytíženější než obvykle, což se pravděpodobně projeví spíše na počtu předplatitelských postů než na tradičních newsletterech (ty by mohly být kratší, ale nikoliv informačně… prostě v nich bude víc zpráv na menší ploše). Kdo vydrží a neuteče z předplatitelské lopaty, ten se může těšit na lepší a předvídatelnější nadílku koncem roku. Víc slíbit neumím a nechci, abych některé z vás nezklamal. Life happens, ale tenhle projekt stále zůstává mému srdci nejbližší a chystám v něm řadu zlepšováků, hned jak to čas dovolí. O tom zas příště, teď se pojďte ohřát k mediálním a politickým ohňům, které v Hollywoodu rozfoukává nejen David Ellison.

Válka Paramountu o Warnery už běží podle některých týdny, podle jiných měsíce. Nejdřív Ellison všechny ujišťoval, že nechá studio na pokoji, zvedne počet pracovních příležitostí i filmů v kinech. Pak pro jistotu sepsal sloupek o tom, že CNN bude nezávislým zpravodajským zdrojem. Aby následně pohrozil stěhováním celého studia do Nashville, vynášel zprávy z mimosoudních jednání se zástupci modrých států, a kompletně rozebral vše, co ještě fungovalo na CBS. Prostě člověk na svém místě, který buď hraje čtyřdimenzionální šachy, podobně jako Putin nebo Trump, nebo… druhou možnost si dosaďte sami.

 

A pokud si chcete povzdechnout, že do tématu zbytečně vnáším politiku, tak ta tam je od samotného začátku. Můžete důvěřovat Ellisonovým, že jsou jen fanoušci kultury a chtějí udržet Hollywood jako hlavní americký export těch správných hodnot. Jenže pak se proti nim ozve Mark Ruffalo a je vzápetí nesmyslně křižován jako antisemita. Pak se jim zruší schůzka poté, co se její detaily dostanou na veřejnost, aby to druhé straně zázračně pomohlo k lepší vyjednávací pozici. Rob Bonta, hlavní tvář odporu proti plánovanému mergeru, zažívá obrovský tlak, kdy na něj tlačí i demokraté, kterým někdo našeptal do ouška, co by bylo vůbec nejvíc nejlepší. Ze všech stran zní “neprotahujte to trápení, už to ukončete, přestaňte se soudit”.

Když ani tohle nepomohlo, vyrazily do boje rudí. Zástupci Iowy ženou celý spor k Nejvyššímu soudu a rovnou vyžadují zrychlené projednání v září, než bude muset Ellison platit akcionářům Warner Bros. Discovery 7 milionů dolarů denně tzv. ticking fee. A ideálně ještě před americkými doplňovacími volbami. Jak příznačné. Že by někdo potřeboval v CNN přehodit ty správné páčky? Nestrašte, pane Rybář, tady jde přece o filmy! Tak určitě.

Státní návladní Iowy a Montany, tedy dvou států, kterých se merger týká dost možná úplně nejmíň, si touto cestou stejně tak nadbíhají Ellisonovým (zjevně potřebují prodat pár hektarů na další datová centra), jako si vyřizují účty s Kalifornií, jež je symbolem odporu proti chystanému mergeru. Potíž je v tom, že Nejvyšší soud by i v případě postoupení stížnosti nerozhodnul dřív než na jaře nebo v létě příštího roku, takže je to pro Davida Ellisona další sázka na nejistotu, ačkoliv rozhodnutí Nejvyššího soudu už by bylo definitivní a nenapadnutelné další instací, se vším dobrým a zlým, co by z toho mohlo vyplynout.

Tak dlouho chodil Netflix do kurníku, až kohoutům z YouTube došla trpělivost. Nejpopulárnější youtubeři byli postaveni před ultimátum. Pokud chtějí spolupracovat s Netflixem, ponesou si následky. Pořád mohou na službě publikovat a monetizovat, ale nebudou zařazeni do největších promokampaní, nebudou součástí velkých youtubových eventů a mohou přijít i o další VIP zacházení. Oproti tomu, kdo se zaváže k exkluzivitě, ten může kromě již zmíněného získat i různé finanční pobídky. Nenazývejme to rovnou sponzoringem nebo koprodukcí, tenhle model už YouTube zkoušel před lety ve snaze vybudovat si vlastní stáj profíků a originálního obsahu, než přišel na to, že stovky milionů dolarů může ušetřit, protože lidé stejně víc koukají na nativní obsah od sólových tvůrců.

 

 

Je to ovšem zcela jasná reakce na Netflix, který si v posledních letech úspěšně dělal z Youtube farmu talentů a přetahoval velká jména k sobě, což byla pro tvůrce další možnost, jak zhodnotit svá videa. V podstatě šlo o peníze zadarmo, ovšem teď už má i Netflix požadavky. Chce speciály jen pro sebe, ideálně bez lákání na merch a propagaci dalších značek, nad nimiž nemá inzertní oddělení Netflixu kontrolu. S jídlem zjevně roste chuť a YouTube si vyhodnotil tyhle nájezdy jako rizikové. Největší hvězdy YouTube si mohou přijít až na 10 milionů dolarů ročně v bonusech, pokud budou videa publikovat výhradně na této platformě.

Na straně druhé YouTube zkouší korigovat penězovody odspodu. Abyste mohl videa monetizovat, musíte nejdřív dosáhnout 8000 odkoukaných hodin (dřív to byla půlka), u Shorts také došlo k razantnímu navýšení, nejdřív musíte protočit 10 až 20 milionů zhlédnutí během 90 dnů. Navíc si bude YouTube dávat pozor u videí, které zavánějí AI, nejsou v nich živé osoby (jen voice-over) a jejich náhledovky nesplňují pravidla komunity. Pokud jste stydliví, nechcete dělat tzv. youtube face v thumbnailech a neděláte videa o tom, jak uspět na YouTube, tak sice můžete vesele publikovat, ale rozhodně nezbohatnete.

Akční béčko Mutiny s Jasonem Stathamem otevřelo o víkendu za necelých osm milionů dolarů. Ani moc, ani málo. Vlastně podle očekávání, protože tyhle filmy vydělávají hlavně na mezinárodních právech a následně rejžují na streamingu. Jason Statham ani nemá agenta a všechno si šéfuje sám, takže moc dobře ví, že jeho filmy vždycky skončí v černých číslech a zajistí mu spokojený důchod, až definitivně pověsí svaly na hřebík. Recept je jednoduchý - film stojí čtyřicet milionů, hraje v něm Jason Statham a dělá věci, které Statham umí nejlíp. Už to samo o sobě ve východní Evropě nutí lokální distributory, aby sázeli peníze na stůl. Je vlastně jedno, jestli v tomhle typu filmů hraje Statham nebo Butler, divák už dávno ví, co má čekat, a ochotně za to zaplatí. A distributoři to vědí, takže předplácejí za něj. Milionek k milionku z jednotlivých regionů a producenti jdou na první klapku s vědomím, že třičtvrtě rozpočtu je v kapse. Zbytek se užene v kinech nebo prodejem DVD, protože tohle je přesně ten typ filmů, kteří si lidé ještě pořád kupují na discích, nebo je dostávají jako narozeninový dárek na poslední chvíli.

 

Předprodáno je i Amazonu, kde film vyjde pár týdnů po premiéře v rámci PVOD. Zaplatíte dvacet dolarů a nemusíte do kina, pustíte si Stathama přímo v obýváku, kde je jemu i vám vlastně nejlíp. Potíž je v tom, že nějaký snaživec u Amazonu kopii filmu přednahrál do systému už pár dnů před kinopremiérou… a zapomněl ji zneviditelnit. Co víc, nebyla k dispozici jen v PVOD režimu, byla volně dostupná všem, kdo mají předplacený Amazon Prime. A nenechavé ručičky ji samozřejmě okamžitě pověsily i na nejrůznější nelegální úložiště.

Nešťastní jsou z toho kinaři, ale hlavně ti regionální distributoři, kteří teď mohou očekávat méně lidí v sálech, protože i postarší strýcové mají synovce, co rádi nového Stathama přinesou na flešce. Zatím to vypadá, že Mutiny i tuhle srážku s realitou přežije bez úhony, většina publika je naučená čekat na tradiční distribuční kanály (bez nich by tyhle filmy nevznikaly), ale máslo má tentokrát Amazon na hlavě přímo výstavní a nějaké žalobičce o ušlé miliony se zřejmě nevyhne.

Jimmy Kimmel, jedna z nejvýraznějších tváří amerických talkshow, si přišel popovídat do Armchair Expert Daxe Sheparda, k jedné z nejvýraznějších tváří amerických podcastů. O možném odchodu do ústraní i pomalé smrti klasického talkshow formátu. Je vlastně zábavné, v návaznosti na boj YouTube s Netflixem, že se většina těch povídacích podcastů pod tlakem platforem proměnila v povídací vidcasty, tj. vlastně obdobu tradičních amerických talkshow, které byly často předobrazem a vzorem pro nejrůznější youtubery.

 

 

Tedy s tím rozdílem, že dvouhodinový pokec u Sheparda působí autenticky, i když je v něm řada “tlačenek” a domluvených historek, ovšem rozprostřených do mlácení prázdné slámy a povídání o všem i o ničem. Čest výjimkám, ale většina podobných posezení se slavnými hosty, náhodou během volební či marketingové kampaně, není ničím jiným než nafouknutým zdvořilostním rozhovorem. Jen místo pěti minut v televizi dostanete šedesát na internetu. A Netflix pak podobné podcasty nakoupí na kila prezentuje ty nejslavnější v karuselu jako prestižní… talkshow. Americkým nočním formátům to nespočítají politici, kteří nesnesou, když si z nich někdo dělá legraci, mnohem dřív je vyžene z éteru milion snaživcům, co našli na internetu dveře otevřené dokořán.

Pořád čekáte na půlku září, protože dřívější lístky doprostřed sálu na sedmdesátimilimetrovou The Odyssey jste v pražském IMAXu nesehnali? Tak jen abyste neudělali stejnou chybu se třetí Dunou. Tu už vzali v USA někteří koumesové útokem. Překupníci využili díry v systému AMC a koupili klidně i osmdesát lístků na chystaný Villeneuvův epos. Premiérový víkend je v sedmdesátkových sálech beznadějně vyprodaný, takže dokud někdo nezačne ty projektory opravdu vyrábět od nuly, aby navýšil počet lokací, budeme tu mít stejný problém jako u nejžádanějších koncertů sezóny. Kobylky naběhnou a během několika desítek sekund všechny ty FOMO projekce vyluxují, aby se pak lístky prodávaly klidně za 300 až 400 dolarů, tj. za desetinásobek původní ceny. Jistě, jistě. Můžete jít do vedlejšího sálu na Atmos, kde bude po pár dnech od premiéry poloprázdno. Jenže vysvětlujte to lidem, co přišli za zážitkem a nikoliv jen za filmem.

 

Na závěr trochu osobněji. V úvodu jsem mluvil o stěhování. Už jsem na ty přesuny trochu zvyklý, občas se dokonce těším, tak jako v prosinci roku 2015, kdy se naskytla možnost žít několik měsíců v New York City. Nakonec z toho byl plus mínus celý rok 2016, přímo na Manhattanu, co by pohledem dohodil od Empire State Building i “konkurenčního” Chrysleru. Krásný rok, na který budu vždy hodně vzpomínat, i pro řadu příležitostí a zážitků, které přinesl.

Byl to taky rok, kdy jsem opravdu hodně chodil do kina a hltal tu Ameriku plnými doušky. Užíval si i to, že kromě premiér a předpremiér se tu hrálo i hodně asijských věcí v rámci limited nasazení, kdy se filmy hrály jen v hrstce kin ve velkých městech. Na podzim tu byla Tribeca, premiérové kino Paris u Central Parku, kde se s velkým předstihem hráli oscaroví adepti. A dokonce i pár novinářských projekcí pod patronátem studií se tu konalo, na některé přijeli i herci.

 

Ale moje “domovské” kino? Nabízel by se AMC 25 na Times Square, obří megaplex, kde jste si vždycky vybrali, ale probojovat se tam skrz davy turistů a fanoušků Broadwaye bylo občas zhola nemožné. Tak co třeba AMC Lincoln 13, kde je největší IMAX plátno v USA (30 krát 23 metrů) a jeden z mála sedmdesátimilimetrových projektorů? Kino “as Nolan intended”. Ale musíte nastoupit do metra a vylézt na jednom z nejucpanějších míst Manhattanu. Já vím, samé příjemné starosti. Já ale chodil do AMC Kips Bay 15. Nenápadné, ale nikoliv malé kino nedaleko nemocnice Murray Hill, na východní straně Manhattanu, která je méně turistická. Na první pohled ušlápnuté, ale skvěle vybavené a hrající od rána do večera. Tady jsem coby chudý cestující pochopil kouzlo tzv. matinee dopoledních projekcí. Za poloviční cenu na plnohodnotný film od desíti dopoledne. Stačí se naladit na to, že do kina můžete i ráno, a zážitku nestojí nic v cestě.

Zažil jsem tu spoustu parádních okamžiků, včetně půlnočky Force Awakens, takže mě zamrzelo, že s koncem letošního roku kino zavře své brány definitivně. Nejde tedy o mizernou návštěvnost, spíš neshody s majitelem budovy, který se rozhodnul neprodloužit smlouvu. I takhle pragmatické mohou být konce svatostánků, v nichž jste prožili své filmové milníky. Tak choďte do kina, dokud máte kam!

Jon Turtletaub oznámil, že konečně existuje scénář National Treasure 3, který se líbí studiu, Bruckheimerovi a jemu. Takže se možná po dvaceti letech slibů bude točit. Jestli se líbí scénář Nicolasi Cageovi, to se nikdo neptal, protože Nic jak známo kýve úplně na všechno.

 

Blíží se podzim a s ním prý i další vlna zdražování streamovacích platforem. Schválně si udělejte základní matematiku a vydělte si částku, kterou za ně vydáváte, počtem filmů a seriálů, co jste za poslední měsíc stihli nakoukat.

Celá třetina uploadů nové muziky na Apple Music je generovaná umělou inteligencí. Jak se tyhle “písničky” podílí na poslechovosti? Asi půlkou jednoho procenta. Stejně tak klipy vygenerované dnes již nefunkční Sorou od OpenAI propálily 15 až 20 milionů dolarů denně, aniž by se na ně podívalo víc než pár stovek lidí. Těžký porod nového světa, co myslíte?