To je těžký napsat, bez dlouhý oslavný wall of text. Co si na tom nejvíc cením jsem zmínil. Technicky Fujimotova dramatická POV kamera dělá fakt neuvěřitelný kousky, záběry ve tmě ve finále jsou jen třešnička na dortu, a přitom se jí nějak daří nerušit a nestrhávat na sebe pozornost. Paralelni střihy, včetně toho zmatení míst ve finále jsou legendární. Samozřejmě jsou tu herecký výkony atd... ten film nezískal "velkou pětku" oscarů náhodou.
Obsahově je to jednak atmosféra a stylizace. Adaptace Hannibala oscilujou mezi realismem policejního dramatu a dekadentní gotickou stylizací kde Hannibal je přímo portrétovanej jako Dracula. V tomhle filmu se podařilo vytvořit nehostinnej, bezcitnej, krutej a chladnej svět, kterej zároveň působí civilně a ukotveně, takže těch pár pečlivě nadávkovanejch erupcí brutality působí fakt šokantně, což by v comicsovější stylizaci nefungovalo.
No a pak to, co jsem zmínil. Jsou poctivý žánrovky a pak svérázný vizionářský artfilmy, jsou řemeslně dokonalý díla a svěží hříčky s výrazným autorským rukopisem. A pak jednou za mnoho let vznikne film, kterej je obojí a obojí úplně nejlíp a na max. A to je Silence of the lambs. Každá scéna funguje v rámci detektivního dramatu ale zároveň je tu další významová vrstva. Už jsem tu psal, jak mě naposled pobavila scéna, kdy Clarise najde v pokojíčku, kterej už její misogynní kolegové prohledali, osudnou stopu, v hrací klenotničce, klišoidním symbolu dívčího tajemství, jasně že to kolegové neviděli... ten film je chvílema až verhoevenovsky vtipnej.
Prostě bejt klasickým a učebnicovým zástupcem svého žánru, zároveň bejt svébytnej a originální a ten žánr inovovat a dlouhodobě ovlivňovat, a ještě na vrch bejt chytrej a výstižnej společenskej komentář, a v tom všem bejt absolutní top, to se nepovede každýmu druhýmu filmu.
reaguje na:
Kostěj
|
reagují:
Kostěj
|
reagovat
|





