ale opravdu, jestli někde platilo ono pravidlo jít filmu naproti, že mu dám klid, tomu, ticho a beru v potaz minimalismus, tenhle film se odmění. Beru to jako oslavu faktu, co vše lze vykouzlit pomocí správně umístěné kamery a prací se zvukem. Hlava ve střehu, budete mžourat, přesvědčeni o tom, že sakra, támhle vedle tý holky, v tom šeru, tam něco je. Že jo? Nebo ne? A zároveň mi došlo, že bych vůbec nevěděl komu to doporučit a ve svém okolí dopadl cca podobně jako kdysi s doporučením Tajemství starého hotelu od Ti Westa. Ten mám taky rád pro svůj minimalismus, co z toho dokázal West vytřískat. 15 let jsem to neviděl a stejně si vybavím tu funkční děsivou scénu, kde ale reálně ten děs nevidíte. Jen obličej postavy, co ten film zvládne utáhnout. To má i Undertone 4/5


od mága Tatsuki Fujimoto. Námět to má úžasný. 